GIVING

Laskavost

Když pomáháme ostatním lidem, neprospíváme tím jen jim samotným. I nás to dělá šťastnými. Péče o druhé nás také spojuje s ostatními, utužuje naše vztahy s nimi a díky tomu vytváříme přirozené komunity.

Dávání není jen o penězích – můžeme také darovat svůj čas, nápady nebo energii. Takže, pokud se chceme cítit dobře, dělejme „dobře“ ostatním.

Proč na tom záleží?


Ať už ostatním pomůžeme, když nás o to někdo požádá nebo se účastníme dobrovolnických aktivit, je prokázáno, že tím významně přispíváme ke svému vlastnímu pocitu štěstí, i štěstí vašich nejbližších. Ti, kterým pomáháme, přitom mohou být úplně cizí lidé, rodina, přátelé nebo sousedi. Dávání není zdaleka jen o penězích. Může to být tak snadné jako říct někomu milé slovo, usmát se na něj nebo udělat milé gesto. Můžeme dávat čas, péči, myšlenku, pozornost nebo své schopnosti. Často tyto věci znamenají více než finanční dar. Co říkají vědecké výzkumy o tom, jak prospívá pomáhání nám samotným?

  • Zvyšuje životní spokojenost, dává nám pocit naplnění, zvyšuje pocit toho, že něco dokážeme, zlepšuje naši náladu a snižuje stres.
  • Pomáhá nám odpoutat se od vlastních problémů.
  • Laskavost k ostatním je jako "lepidlo", které spojuje individuální bytosti v širší společenství. Pěstováním vztahů s ostatními naplňujeme základní lidskou potřebu – potřebu sounáležitosti a lásky.
  • Pomáhání/péče o ostatní se zdá být nakažlivé. Když vidíme někoho jiného být laskavý k nám nebo někomu v našem okolí, často nás takový akt inspiruje k tomu, abychom sami udělali něco laskavého. A tak se laskavost šíří od jednoho člověka ke druhému, a ovlivňuje chování lidí, kteří nebyli svědkem onoho původního skutku.




Štěstí a laskavost


Věda dokazuje, že existuje významná souvislost mezi štěstím a pomocí druhým lidem.
Když se cítíme šťastni, způsobí, že raději pomáháme druhým. Jsou to především šťastní lidé, kteří se častěji pomáhají ostatním. Tito lidé s velkou pravděpodobností nedávno provedli nějaký „laskavý skutek“ nebo pomáhali formou věnování času či finančního příspěvku. [1][6][8][9]
Mezi štěstím a pomáháním ostatním nacházíme úzký vztah, který se objevuje v každém věku:

  • Předškolní děti se schopností empatie měly častěji dobrou náladu
  • Studenti středních škol, kteří prožili intenzivní pozitivní pocity, se více zapojovali do veřejných prací jako dobrovolníci
  • Pracující dospělí lidé, kteří byli v práci spokojeni, častěji pomohli druhým lidem [2]
  • Dobrovolnictví také souvisí s řadou výhod v případě seniorů, kteří prožijí šťastnější život a oplývají životní spokojeností [1][7]
Dobrovolnictví zvyšuje pocit štěstí nehledě na socioekonomickou situaci dobrovolníka. [8]

Navíc došlo ke zjištění, že pokud lidé věnují část svého měsíčního příjmu na charitativní účely nebo část výdělku utratí za dárky pro druhé, jsou v životě šťastnější než ti, kteří nic z toho nedělají. A to bez ohledu na celkovou výši příjmů. [9]




Co nám laskavost přináší


1. Laskavost přispívá k pocitu štestí

Dlouho se předpokládalo, že laskavost vede k většímu štěstí v životě. V nedávné době byly tyto předpoklady vědecky prokázány. Příkladem mohou být účastníci studie, kteří začali konat pět nových laskavých skutků denně po dobu celkem šesti týdnů (klidně se mohlo jednat o menší skutky). Těmto účastníkům pak vzrostl pocit životní pohody mnohem více ve srovnání s kontrolními skupinami. [10]

V jiné ze studií účastníci, kterým někdo věnoval 5 nebo 20 dolarů (zhruba 110 CZK nebo 450 CZK) na útratu pro druhé nebo na darování charitě, zažili větší štěstí než lidé, kteří obdrželi stejnou částku pouze pro vlastní účely. Zajímavostí je, že částka obnosu neovlivnila úroveň prožívaného štěstí. [11]

Vypadá to jako dobře fungující, navzájem se podporující, mechanismus: štěstí nám umožňuje být laskavý, laskavost nás dělá šťastnými. Výzkumy ukazují, že takto laskavost funguje napříč kulturami. [12]

Dává smysl, že pomáhání ostatním přispívá našemu vlastnímu štěstí. Vědci přehodnocují myšlenku tzv. „sobeckého genu“ a zkoumají evoluci altruismu, kooperace, soucitu a laskavosti. [13] Lidské bytosti jsou vysoce vyvinuté sociální bytosti, které se vyvinuly jako druh žijící s ostatními.

U altruistů je pravděpodobné, že budou oblíbenější a dokáží lépe navazovat sociální vztahy. Dokáží si budovat podporující a pevné sociální vazby, což má za následek zvýšení pocitu štěstí a spokojenosti. [14] Účast ve sdílených úkolech jako jsou veřejné práce a další společné aktivity dokáže dost dobře předpovídat spokojenost. [15]

2. Laskavost přináší dobrý pocit

Laskavost nám doslova a do písmene přináší dobrý pocit. Ve studii, které se zúčastnilo přes 1700 dobrovolně pracujících žen, vědci popisují zkušenost „euforie pomáhajícího“.

Euforické prožívání následované dlouhodobým pocitem klidu je to, co dobrovolníci po pomáhání prožívají. Tyto pocity jsou důsledkem vyplavování endorfinů, což dále způsobuje dlouhotrvající pocit spokojenosti, pocit vlastní hodnoty a snížení stresu pomáhajícího. [16]

V minulosti často lidé konali laskavé skutky pouze tehdy, když dostali něco na oplátku. Jak potom můžeme vysvětlit pohnutky lidí, kteří dělají dobročinné skutky (např. darováním

finančního obnosu) anonymně? Výzkumy lidského mozku ukazují, že pokud darujeme peníze pro dobročinné účely, aktivuje se stejná část mozku jako kdybychom finance obdrželi my sami (nebo reagovali na další příjemné podněty jako je: jídlo, peníze či sex)! [17]

Laskavost k druhým aktivuje „centrum odměn“ v našem mozku, díky nimž se cítíme dobře a chceme v činnosti pokračovat. Při darování peněz na dobré účely cítíme doslova totéž, jako když peníze obdržíme my od někoho, obzvláště pak, pokud přispíváme zcela dobrovolně. [18][19]

3. Laskavost prospívá našemu zdraví

Být laskavý má silnější spojení s duševním zdravím než pomoc přijímat. Výzkumy potvrdily, že dobrovolníci mají méně příznaků deprese a úzkosti a cítí v sobě větší naději. S tím souvisí také vyšší spokojenost se sebou samým. Laskavost může lidi odradit od zabývání se pouze vlastními problémy a začnou býti vděční za to, co jim život dal. [20] Dobrovolnictví je spokojováno s psychickou spokojeností. [21]

Laskavost zvyšuje délku našeho života. Studie seniorů ukázaly, že ti, kteří nějakým způsobem podporují životy druhých žijí pak déle než ti, kteří nic a nikoho nepodpořili. Toto tvrzení zahrnuje podporu našich přátel, příbuzných a sousedů a emoční podporu jejich partnerovi. [22][23]


Na rozdíl od toho pouhé „přijímání pomoci“ nemá na délku života vliv.

Ve studii, ve které bylo sledováno 2500 sedmdesátiletých seniorů po dobu 8 let, byla prokázána souvislost mezi dobrovolnickou činností a udržením dobrého mentálního zdraví. Další výzkumy ukazují, že mezi teenagery bylo dobrovolnictví spojeno s posílením jejich sebevědomí, úbytkem asociálního či problémového chování, nižší mírou záškoláctví, zlepšením postojů ke škole a vyšším dosaženým vzdělání studentů. [25][26]

Dobrovolníci bývají v první řadě obecně zdravější. Dobrovolnictví je úmyslná činnost, do které se lidé mohou zapojit cíleně za účelem zvýšení pohody a udržení optimálních kognitivních funkcí ve stáří. [14]




Laskavost: Upozornění


Laskavost je spojena se zvýšením našeho štěstí a zdraví. Tento pocit však může být škodlivý například v případě dlouhotrvající pečovatelské pomoci. [1] Existují důkazy, že laskavost, pokud je poskytována dobrovolně má pro nás pozitivní důsledky. Na druhou stranu, pokud je vynucená, pak o tyto pozitivní důsledky přicházíme. [27]

V určitých chvílích je laskavost velice důležitá jako gesto soucitu, například v období krize či jiné potřeby pomoci.

Nicméně obecně platí, že naše „skutky laskavosti“ bychom měli sladit s věcmi, které jsou pro nás příjemné. Zároveň by tyto skutky měly být v souladu s našimi osobními cíli a pocity a přinášet nám užitek stejně jako příjemci. Pokud jsme šťastnými „dárci“, „příjemci“ z naší pomoci pravděpodobně budou mít větší užitek a my pak budeme mít chuť a motivaci v naší laskavosti vůči druhým pokračovat. [19]

Nezapomeňte také na to, že důležitým aspektem laskavosti je také sebelaskavost a péče o sebe sama. Často se stává, že lidé věnují velké úsilí péči o ostatní do té míry, že zapomínají na vlastní potřeby (například osoby v pomáhajících profesích) se všemi riziky tzv. syndromu vyhoření. Pro ně platí rčení „Z prázdného hrnku ostatním nenaliješ“. Často tito lidé vnímají péči o sebe a sebelaskavost jako něco negativního, hraničícího se sobeckostí. Je třeba oba pojmy odlišit.




Reference


[1] Post, S. G. (2005). Altruism, Happiness, and Health: It's Good to Be Good. International Journal of Behavioral Medicine, 12(2), 66-77.

[2] Midlarsky, E. (1991). Helping as coping. Prosocial Behavior: Review of Personality and Social Psychology, 12, 238-264

[3] Algoe, S. B., & Haidt, J. (2009). Witnessing excellence in action: the 'other-praising' emotions of elevation, gratitude, and admiration. Journal of Positive Psychology, 4(2), 105-127.

[4] Lyubomirsky, S. (2008). The How of Happiness. NY: Penguin

[5] Fowler, J. H., & Christakis, N. A. (2010). Cooperative behavior cascades in human social networks. Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America, 107(12), 5334-5338.

[6] Lyubomirsky, S., King, L. & Diener, E. (2005). The Benefits of Frequent Positive Affect: Does Happiness Lead to Success? Psychological Bulletin, 131, 803-855

[7] Greenfields & Marks

[8] Borgonovi, F. (2008). Doing well by doing good. The relationship between formal

volunteering and self-reported health and happiness. Social Science & Medicine, 66(11), 2321-2334.

[9] Anik, L,. Aknin, L. B., Norton, M. I., Dunn, E. W. (2009). Feeling Good about Giving: The Benefits (and Costs) of Self-Interested Charitable Behavior. Harvard Business School Working Paper, 10-012.

[10] Lyubomirsky, S, Sheldon, K M, & Schkade, D. (2005). Pursuing happiness: The

architecture of sustainable change. Review of General Psychology, 9(2), 111 - 131

[11] Dunn, E.W., Aknin,L.B. & Norton,M.I. (2008) Spending money on others promotes happiness. Science, 319, 1687 - 1688.

[12] Aknin, LB., Barrington-Leigh, C., Dunn, E.W.,Helliwell, J.F., Biswas-Diener, R., Kemeze,I., Nyende, P., Ashton- Janes, C.E. & Norton, M.I. (2010) Prosocial Spending and Well-Being: Cross-Cultural Evidence for a Psychological Universal. NBER Working Paper No. 16415

[13] Vaillant, G.E.. (2008). Spiritual Evolution: How we are wired for Faith, Hope and Love. NY: Broadway Books

[14] Dunn, E.W., Gilbert, D. T., & Wilson, T. (in press). If money doesn't make you happy then you probably aren't spending it right. Journal of Consumer Psychology.

[15] Harlow RE, Cantor N (1996) 'Still participating after all these years: a study of life task participation in later life' Journal of Personality and Social Psychology 71: 1235-1249

[16] Luks, A. A. (1988). Helper's high. Psychology Today, 22(10), 39.

[17] Moll, J., Krueger, F., Zahn, R., Pardini, M., de Oliveira-Souza, R., & Grafman, J. (2006). Human fronto-mesolimbic networks guide decisions about charitable donation. Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America, 103(42), 15623-15628.

[18] Fehr, E., & Camerer, C. F. (2007). Social neuroeconomics: the neural circuitry of social preferences. Trends in Cognitive Sciences, 11(10), 419-427

[19] Harbaugh, W. T., Mayr, U., & Burghart, D. R. (2007). Neural Responses to Taxation and Voluntary Giving Reveal Motives for Charitable Donations. Science, 316(5831), 1622-1625.

[20] Lyubomirsky, S. (2008). The How of Happiness. NY: Penguin

[21] Piliavin, J., & Siegl, E. (2007). Health Benefits of Volunteering in the Wisconsin Longitudinal Study. Journal of Health & Social Behavior, 48(4), 450-464.

[22] Brown, S. L., Nesse, R. M., Vinokur, A. D., & Smith, D. M. (2003). Providing social support may be more beneficial than receiving it: results from a prospective study of mortality. Psychological Science (Wiley-Blackwell), 14(4), 320-327.

[23] Brown, S. L., Smith, D. M., Schulz, R., Kabeto, M. U., Ubel, P. A., Poulin, M., Yi, J., Kim, C., & Langa, K. M. (2009). Caregiving behavior is associated with decreased mortality risk. Psychological Science; Apr2009, 20(4), 488-494.

[24] Yaffe, K. (2009) Predictors of maintaining cognitive function in older adults: The Health ABC Study, Neurology, 72, 2029-2035

[25] Piliavin, J. (2003). Doing well by doing good: Benefits for the benefactor. In C. M. Keyes, J. Haidt, C. M. Keyes, J. Haidt (Eds.) , Flourishing: Positive psychology and the life well-lived (pp. 227-247). Washington, DC US: American Psychological Association.

[26] Piliavin, J., & Siegl, E. (2007). Health Benefits of Volunteering in the Wisconsin Longitudinal Study. Journal of Health & Social Behavior, 48(4), 450-464. Warburton, J. (2006). Volunteering in later life: is it good for your health? Journal for the Institute of Volunteering Research, 8, 3-15. Wilson, J. (2000). Volunteering. Annual Review of Sociology, 26, 215

[27] Gebauer,J.E., Riketta, M., Broemer, P. & Maio, G.R. (2008) Pleasure and pressure based prosocial motivation: Divergent relations to subjective well-being. Journal of Research in Personality, 42, 399-420





Giving.png
Relating.PNG
Exercising.PNG
Awareness.PNG
Trying out.PNG
Direction.PNG
Resilience.PNG
Emotion.PNG
Acceptance.PNG
Meaning.PNG