Naše vztahy s ostatními jsou pro náš pocit štěstí stěžejní. Ať už se jedná o vztahy s partnery, rodinou, přáteli, kolegy či sousedy, všechny tyto vztahy přispívají k našemu pocitu štěstí.

​

Vědci se shodují na nepopiratelné roli mezilidských vztahů v našem pocitu štěstí a duševní pohody. Mnoho studií prokázalo, že jak kvalita tak kvantita našich vztahů má vliv na naše zdraví, dlouhověkost, a psychickou pohodu. Je prokázáno, že absence mezilidských vazeb má na naše zdraví stejný vliv jako kouření nebo obezita. Naopak pokud máme okolo sebe síť podpůrnou síť sociálních vazeb, má to výrazný přínos pro naši imunitu, snižuje riziko srdečních chorob a snižuje riziko výskytu duševních nemocí ve stáří.

Je jedno, jestli jde o rodinu, přátele či partnery. Důležité je:

• Aby vám vztah přinášel pozitivní emoce (například zábavu, společné příjemné zážitky apod.)

• Abyste v něm mohli otevřeně vyjadřovat své názory a cítili se pochopení

• Vzájemné dávání a přijímání podpory

• Sdílení zážitků a zkušeností

Stejně jako jsou vztahy oboustranná záležitost, existuje oboustranný vztah také mezi štěstím a mezilidskými vztahy: nejenže nás kvalitní vztahy dělají šťastnějšími, ale šťastnější lidé mají také kvalitní vztahy a mají sociálních vazeb více.

Ať už ostatním pomůžeme, když nás o to někdo požádá nebo se účastníme dobrovolnických aktivit, je prokázáno, že tím významně přispíváme ke svému vlastnímu pocitu štěstí, i štěstí vašich nejbližších. Ti, kterým pomáháme, přitom mohou být úplně cizí lidé, rodina, přátelé nebo sousedi.

Dávání není zdaleka jen o penězích. Může to být tak snadné jako říct někomu milé slovo, usmát se na něj nebo udělat milé gesto. Můžeme dávat čas, péči, myšlenku, pozornost nebo své schopnosti. Často tyto věci znamenají více než finanční dar.

Co říkají vědecké výzkumy o tom, jak prospívá pomáhání nám samotným?

• Zvyšuje životní spokojenost, dává nám pocit naplnění, zvyšuje pocit toho, že něco dokážeme, zlepšuje naši náladu a snižuje stres.

• Pomáhá nám odpoutat se od vlastních problémů.

• Laskavost k ostatním je jako "lepidlo", které spojuje individuální bytosti v širší společenství. Pěstováním vztahů s ostatními naplňujeme základní lidskou potřebu – potřebu sounáležitosti a lásky.

• Když pomáháme ostatním, je to tak trochu nakažlivé. Když je někdo laskavý k nám nebo někomu v našem okolí, často nás to inspiruje k tomu, abychom sami udělali něco laskavého. A tak se laskavost šíří od jednoho člověka ke druhému.

Lidé jsou od přírody společenskými tvory, a tak dává smysl, že jsou vztahy pro naše štěstí klíčové – přeci jen na něm záviselo přežití a vývoj lidské rasy.

Někteří významní psychologové a biologové dokonce tvrdí, že navzdory dobře známé teorii „sobeckého genu“ (která tvrdí napříkad, že nám záleží pouze na přežití nás samých), je to právě skupina (a nikoli jednotlivec), která má z evolučního hlediska vyšší šanci na přežití, i přesto, že členové této skupiny nejsou vzájemně nijak propojeni.

Zdá se, že jsme „stvořeni“ pro vztahy - zamysleme se nad emocemi, jako je láska, soucit, laskavost, vděčnost, štědrost, úsměv a smích. [3] Nebo jak neradi ukončujeme vztahy s lidmi a následně jak bolestivé to pro nás je. [10]

Naše potřeba cítit spojení s ostatními lidmi – milovat a být milován, pečovat a být opečováván – je základní lidskou potřebou. [11] Někteří experti tvrdí, že schopnost přijímat lásku je jednou z nejdůležitějších lidských silných stránek. [12]

[1] nef (2008) Five Ways to Wellbeing. Report prepared by the New Economics Foundation for the UK Government Foresight Project, Mental Capital and Wellbeing

[2] Ryan, R.M. & Deci, E.D. (2001) On happiness and human potentials: A review of research on hedonic and eudaimonic well-being. Annual Review of Psychology, 52, 141-66

[3] Seligman, M.E.P. (2011). Flourish: A visionary new understanding of happiness and well-being. New York: Free Press

[4] Ryff, C. (1989). Happiness is everything, or is it? Explorations on the meaning of psychological well-being. Journal of Personality and Social Psychology, 6. 1069-81.

[5] Huppert, F.A. (2008) Psychological wellbeing: Evidence regarding its causes and consequences. State of the Science Review: SR-X2, UK Government Foresight Project, Mental Capital and Wellbeing.

[6] Uchino, B.N., Cacioppo, J.T. & Kiecolt-Glaser,J.K. (1996) The Relationship Between Social Support and Physiological Processes: A Review With Emphasis on Underlying Mechanisms and Implications for Health. Psychological Bulletin Vol. 119, No. 3, 488-531

[7] Dickerson,S.S. & Zoccola, P.M. (2009) Towards a biology of social support. In S.J. Lopez & C.R. Snyder (Eds.) Oxford Handbook of Positive Psychology. NY: Oxford University Press.

[8] Maisel, N.C. & Gable, S.L. (2009) For richer…in good times…and in health: positive processes in relationships. In S.J. Lopez & C.R. Snyder (Eds.) Oxford Handbook of Positive Psychology. NY: Oxford University Press.

[9] Diener, E. & Biswas-Diener, R. (2008). Happiness: Unlocking the mysteries of psychological wealth. Oxford, UK: Blackwell

[10] Baumeister, R.F. & Leary, M.R. (1995). The Need to Belong: Desire for Interpersonal Attachments as a Fundamental Human Motivation. Psychological Bulletin, 117, 497-529

[11] Deci, E.D. (1995) Why We Do What We Do. NY: Penguin

[12] Valliant, G. (2008). Spiritual Evolution: How we are wired for faith, hope and love. NY: Broadway Books

[13] Bacon,N., Brophy, M., Nguni, N., Mulgan, G., & Shandro, A. (2010). The State Of Happiness: Can Public Policy Shape People's Wellbeing and Resilience? London: Young Foundation

Od starověkých spisů až po nejnovější vědecké studie je prokázáno, že vděčnost je přínosná pro nás i naše okolí. Přesto pro nás vděčnost není automatickou reakcí a mnohdy bereme dobré věci, které se nám v životě dějí, jako samozřejmost. Musíme si tedy vědomě vytvořit návyk projevování vděčnosti.

Věda ukazuje, že vděčnost ovlivňuje, jak dobře se cítíme po psychické a sociální stránce. Díky vděčnosti prožíváme více pozitivních emocí a méně těch negativních. Zvyšuje naši celkovou spokojenost se životem a pomáhá nám k celkovému pozitivnímu nadhledu. Méně si stěžujeme na naše zdraví a lépe se vyrovnáváme s obtížemi.

Přirozeně máme sklon zaměřovat se na to, co se nám v životě nepovedlo, a ještě si to znovu a znovu přemítat v hlavě. Velmi rychle si všimneme i toho nejmenšího problému, aniž bychom věnovali aspoň krátkou chvilku ocenění toho dobrého, co se nám v životě děje. Maličkost, která nám přivodí úsměv na rtech nebo hřejivý pocit, tak často rychle zapomeneme, pokud ji ovšem rovnou nepřejdeme bez povšimnutí.

Praktikování vděčnosti je jednoduché, avšak velmi účinné. Jde jen o to, věnovat pozornost tomu dobrému, co se nám v životě děje a vytěžit z toho maximum. Jako rodiče můžeme vděčnost předávat svým dětem - pokud se rodiče zaměří na to, aby mluvili o věcech, za které jsou vděční, může to také pomoci jejich dětem naučit se myslet pozitivně a s trochou štěstí si tímto vybudují zvyk vděčnosti již v raném věku.