
ACCEPTANCE
Přijetí
Nikdo není bez chyb. Bohužel příliš často se srovnáváme s ostatními. Lpění na vlastních nedostatcích je velkou překážkou na cestě za štěstím. Pokud se naučíme přijímat sami sebe takové, jací jsme a být laskavější sami k sobě v momentech, kdy se nám příliš nedaří, budeme si života více užívat, zvýšíme svoji odolnost a pocit životní pohody. Toto nastavení nám také pomáhá přijímat ostatní takové, jakými jsou.
Proč na tom záleží?
Sebepřijetí
-
cítit se dobře - to, co popisujeme běžně jako pocit štěstí nebo spokojenosti
-
správné fungování - správné fungování je výsledkem součinnosti několika faktorů, které přispívají k tomu, jako dobře nebo šťastni se cítíme. Jedním z těchto faktorů je sebepřijetí nebo sebeúcta.
-
podmíněné přijetí - přijímáme se pouze za určitých podmínek, například pokud jsme úspěšní). Pokud nesplníme tyto podmínky, které na sebe klademe, považujeme to za selhání, obviňujeme se, případně se cítíme jako že jsme "k ničemu". Tyto negativní pocity pak mohou vést k tomu, že na neúspěších zbytečně lpíme a zveličujeme je. Takový přístup je samozřejmě velikou bariérou na cestě za spokojeností.
-
nepodmíněné přijetí - kdy se přijímáme za všech okolností, bez ohledu na to, zda se nám zrovna daří dosahovat našich cílů či nikoliv. Neúspěchy bereme jako normální součást našeho života a z neúspěchů se snažíme poučit.
Problém se sebeúctou
Existuje řada vědeckých důkazů o tom, že lidé se zdravou mírou sebedůvěry či
sebeúcty jsou optimističtější a šťastnější, a prožívají méně negativistických postojů,
depresí a úzkostí než u lidé s nízkou sebeúctou. [3][6]
Není to ale tak jednoduché. Martin Seligman, „otec“ pozitivní psychologie, varuje
před nebezpečím přehnaného nadhodnocování se. [5] Pokud se přeceňujeme,
můžeme být například zvýšeně citliví na kritiku a na dobře míněnou zpětnou vazbu
můžeme reagovat podrážděně. [6] Pokud se nadhodnocujeme, můžeme mít pocit, že
jsme perfektní a pak nám chybí impulz k tomu se v něčem zlepšovat nebo se něco
nového učit.
Sebedůvěra (na rozdíl od sebepřijetí) typicky záleží na tom, jak dobří jsme
v jednotlivých oblastech života, například jaký je náš vzhled či výkon v práci, ve škole
nebo v konkrétní činnosti (sport, kresba). Proto sebedůvěra může kolísat s ohledem
na naše nedávné úspěchy nebo neúspěchy v té které oblasti. [6]
Mít k sobě soucit
Moderní psychologie a neurověda nedávno zahájily výzkum „sebe-laskavosti“ (self-compassion), který je konceptem buddhismu po tisíce let. Studie objevily, že laskavost k sobě samému souvisí s vyšším pocitem štěstí, optimismem, zvídavostí, odolností, naopak odbourává stres a úzkost. Díky zdravé sebedůvěře také lépe navazujeme vztahy s druhými. [6]
Sebeúctu definujeme jako složenou ze tří součástí:
-
Být laskavý a rozumět sám sobě v případě utrpení nebo vnímání nedostatečnosti; -
Pochopit smysl běžného života, rozpoznat, že bolest a selhání jsou nevyhnutelným aspektem života pro všechny osoby; a -
Mít vyvážené povědomí o našich emocích – schopnost čelit bolestivým myšlenkám a citům bez nadsázek, zbytečných dramat či sebelítosti.
Studie Neff a dalších psychologů také poukazují to, že laskavost k sobě samému zmírňuje
porovnávání s druhými (které nám opravdu neprospívá). Pomáhá nám vidět problémy z jiné
perspektivy a snížit sebelítost. Laskavost k sobě samému nás motivuje vypořádat se s výzvami a učit se z chyb. Byla také prokázána souvislost mezi laskavostí k sobě samému a schopností osvojovat si nové dovednosti a znalosti. [6]