JAK ZAČÍT

 
 
 
 
 
 
 

1. Buďte laskaví k ostatním

Co dáš, to se ti vrátí - a u laskavosti to platí dvojnásob. Je vědecky dokázáno, že pokud jsme laskaví k ostatním, zvyšujeme nejen jejich pocit štěstí, ale také štěstí nás samotných. Je to taková řetězová reakce, laskavost je nakažlivá, a díky tomu je pak naše společnost lepším místem pro život.

Proč používat pozitivní výchovné metody


Být pozitivním rodičem neznamená pouze lepší výsledky pro vaše dítě, ale má také pozitivní vliv na vztahy s dalšími důležitými dospělými v životě dítěte a pro vás jako rodiče. Jak děti rostou, procházejí postupně přirozenými stádii vývoje a připoutání k rodičům. Pozitivní rodiče tyto stádia rozpoznají, odpovídajícím způsobem na ně reagují a učí dítě, že na jeho chování záleží a že vztahy plné lásky jsou stabilní a bezpečné, bez ohledu na okolnosti.

Pozitivní rodičovství také znamená otevřenou a upřímnou komunikaci mezi partnery, jít dětem příkladem vlastním jednáním, například jak najít pozitivní řešení konfliktů. Samozřejmě všichni rodiče se hádají a někdy nevyhnutelně i před dětmi. Ale co je pro děti v takových situacích klíčové je vidět způsob řešení, jak dva dospělí lidé, kteří se milují, zvládnou vyřešit neshody a najít cestu zpět ke stabilnímu, pečujícímu vztahu plnému podpory, i přes vyhrocené emoce.

Pokud si jako rodič připustíte, že je normální prožívat vrcholky i pády a umíte se o sebe v takových situacích postarat, máte napůl vyhráno. Když jste vystresovaní nebo rozrušení, vaše děti to přirozeně vstřebají a následně také prožívají tyto intenzivní pocity. Na druhé straně pokud jste klidnější a radostnější, vaše děti zrcadlí tyto pocity a celá domácnost je tak mnohem harmoničtější. Všichni jednou za čas prožíváme negativní emoce, ale ze způsobu, jakým se s nimi vypořádáme, si naše děti osvojují vzory pro své vlastní chování v budoucnosti.




Jak začít?


Buďte přítomní pro své dítě. Nezáleží na tom, kolik vašemu dítěti je let, vždy bude potřebovat vaši plnou pozornost.

  • V případě miminka to znamená být blízko jejich obličeji, dělat zvuky a napodobovat jejich vlastní projevy.
  • Pro batolata a předškoláky to je o tom, sednout si s nimi na zem a hrát si na jejich úrovni, číst jim knížky, jezdit s autíčky, oblékat panenky a takhle pořád dokola.
  • Jakmile vaše dítě začne chodit do školy, je důležité poslouchat jejich vyprávění o tom, co se dělo ve škole, ptát se na otevřené otázky a pokud použijete smysl pro humor, možná vám to pomůže zjistit nějaké vtipné historky.
  • V pubertě mají někteří rodiče tendenci se stáhnout a dát dětem více prostoru. I puberťáci ale potřebují vědět, že tu pro ně jste milující a podporující. Ptejte se a respektujte jejich touhu po soukromí. Buďte připravení na neočekávané – nejzajímavější příběhy vycházejí na povrch, když to nejméně čekáte (při jízdě v autě nebo pozdě večer).
  • V každém případě si na své dítě udělejte čas, odložte moderní technologie a hrajte si.

Udržujte pozitivní vztah s vaším partnerem

  • Opravdu naslouchejte tomu, co vám říká.
  • Snažte se vzájemně porozumět svým potřebám.
  • Prohlubujte svůj vztah s partnerem.
  • Zaměřujte se na to dobré.
  • Ptejte se na věci, které se povedly.

Pomáhejte svým dětem rozvinout emoční inteligenci

  • Přijímejte všechny emoce a pracujte s vaším dítětem na jejich pojmenování, a to jak těch pozitivních, tak negativních.
  • Sdílejte se svými dětmi radostné momenty, dejte jim příležitost prožít radost z pocitu hrdosti, lásky, vzrušení, očekávání, překvapení a podobně.
  • Přijměte fakt, že vaše dítě bude prožívat i těžké chvíle. To jsou momenty, které zvyšují jeho odolnost. Místo, abyste se pokusili zahnat smutek zklamaného dítěte, sdílejte s ním zklamání a uvědomte si emoce. Například řekněte: „Chápu, že jsi zklamaný/á. Musí to být velké zklamání, když jste měli s Patrikem naplánováno, že si budete hrát a on kvůli nemoci nakonec nemůže přijít.“
  • Poskytněte svému dítěti pocit bezpečí a podpory pro sdílení a prožívání všech emocí.

Nebuďte na sebe tak přísní

  • Může stát, že něco neuděláte tak, jak jste chtěli. Nebičujte se za to. Poučte se z toho a jděte dál. Každý má někdy špatný den.
  • Buďte ve svých úvahách realističtí.
  • Detoxikujte vzorce negativního myšlení.

Najděte optimistický způsob vysvětlování věcí

  • Když se stane něco negativního, odolejte tendenci považovat to za něco trvalého. Dítě, které je vzdorovité, může mít špatný den, možná je unavené nebo frustrované z nějaké předchozí události. Tento vzdor je jen dočasný stav a ne trvalá vlastnost.
  • Když se stane něco negativního, odolejte nutkání zobecňovat to v čase a prostoru. Dítě, které se chová nějakým způsobem doma, se nemusí chovat stejným způsobem ve škole nebo na sportovním kroužku.
  • Když se stane něco pozitivního, užívejte a vychutnávejte si to. Aktivně sdílejte se svým dítětem, když ho vidíte, jak dělá nebo říká pozitivní věci.
  • Vyzdvihněte, když vidíte, že vaše dítě dělá věci správně. Například: „Viděla jsem, jak jsi pomohl/a tomu mladšímu dítěti vstát, když upadlo z houpačky. To od tebe bylo moc hezké.“




Na raném věku záleží


V posledních letech došlo k překvapivým objevům o tom, jak láska a podpora, které se nám v raném věku dostává, ovlivňuje naše životy. Ukázalo se, že láska je nezbytná pro vývoj mozku v prvních letech života, zejména pro vývoj našich sociálních a emocionálních mozkových systémů.

Naše nervové systémy jsou hloubkově utvářeny již v dětství našimi nejranějšími vztahy, což má trvalé důsledky pro náš dospělý život, i přestože si naše dětství zcela nepamatujeme. Výzkumy prokazují, že způsob, jakým se náš mozek v dětství vyvíjí, může ovlivnit to, jakým způsobem reagujeme ve stresových situacích, a naši budoucí emoční vyrovnanost. Nedostatek lásky a podpory v tomto rozhodujícím věku může zvýšit pravděpodobnost budoucích duševních problémů a poruch, jako je například anorexie, závislost či antisociální chování.

V roli rodiče jsme často přesvědčeni, že tyto první roky života našich dětí musíme nějak překonat, že je to nejdůležitější období pro nastavení „správné rutiny“ a pomáhat jim hlavně ve vývoji základních dovedností jako jsou stravovací návyky, chození a mluvení. Výzkum však naznačuje, že to, na čem v tomto období opravdu záleží je poskytnout svým dětem bezpodmínečnou lásku, pocit pochopení, ocenění a bezpečí.




Buďte autoritativním (nikoli autoritářským) rodičem


Kromě bezpodmínečné lásky děti také potřebují mít jasné hranice. Obecně se průzkumy shodují na třech hlavních rodičovských stylech: autoritářský, liberální a autoritativní.

  • Autoritářský rodič toho od svých dětí hodně vyžaduje, aniž by k tomu poskytnul nějaké odůvodnění. Často dává rozkazy a stanovuje striktní pravidla, která se musí dodržovat. Někdy je tento typ označován jako „vojenský styl“, který připouští i fyzické násilí.
  • Liberální rodič své děti maximálně podporuje, ale nestanovuje limity. Klade velký důraz na kreativitu a pocity, avšak děti se často necítí milované následkem nedostatku omezení. Někdy nazýván také „hippie styl“, děti rodičů vyznávajících tento styl jsou často neposlušné.
  • Autoritativní rodič nastavuje určité limity svým dětem, ale zároveň jim naslouchá a vychovává je. Je to směs autoritářského a liberálního rodiče, ze všech zmíněných typů si dokáže vybudovat největší respekt. Z dětí autoritativních rodičů většinou vyrostou vyrovnaní, rozumní a zodpovědní lidé.

Závěrem tedy je, že to nejdůležitější, co pro dobro svých dětí a jejich emoční vývoj můžeme udělat, je zkombinovat bezpodmínečnou lásku s jasně vymezenými hranicemi a pravidly.





2. Na každém dni najděte tři pozitiva

Lidé, kteří praktikují vděčnost, mají tendenci být šťastnější, zdravější a cítit se více naplněni. Vděčnost může lidem pomoci vyrovnat se se stresem či dokonce pozitivně ovlivnit činnost srdce. Tak jednoduchá aktivita s vědecky prokázanými přínosy. Z výsledků testů vyplývá, že lidé, kteří praktikovali vděčnost každý večer po dobu jednoho týdne, byli šťastnější a méně v depresi až po dobu jednoho, tři i šesti měsíců poté.

Proč používat pozitivní výchovné metody


Být pozitivním rodičem neznamená pouze lepší výsledky pro vaše dítě, ale má také pozitivní vliv na vztahy s dalšími důležitými dospělými v životě dítěte a pro vás jako rodiče. Jak děti rostou, procházejí postupně přirozenými stádii vývoje a připoutání k rodičům. Pozitivní rodiče tyto stádia rozpoznají, odpovídajícím způsobem na ně reagují a učí dítě, že na jeho chování záleží a že vztahy plné lásky jsou stabilní a bezpečné, bez ohledu na okolnosti.

Pozitivní rodičovství také znamená otevřenou a upřímnou komunikaci mezi partnery, jít dětem příkladem vlastním jednáním, například jak najít pozitivní řešení konfliktů. Samozřejmě všichni rodiče se hádají a někdy nevyhnutelně i před dětmi. Ale co je pro děti v takových situacích klíčové je vidět způsob řešení, jak dva dospělí lidé, kteří se milují, zvládnou vyřešit neshody a najít cestu zpět ke stabilnímu, pečujícímu vztahu plnému podpory, i přes vyhrocené emoce.

Pokud si jako rodič připustíte, že je normální prožívat vrcholky i pády a umíte se o sebe v takových situacích postarat, máte napůl vyhráno. Když jste vystresovaní nebo rozrušení, vaše děti to přirozeně vstřebají a následně také prožívají tyto intenzivní pocity. Na druhé straně pokud jste klidnější a radostnější, vaše děti zrcadlí tyto pocity a celá domácnost je tak mnohem harmoničtější. Všichni jednou za čas prožíváme negativní emoce, ale ze způsobu, jakým se s nimi vypořádáme, si naše děti osvojují vzory pro své vlastní chování v budoucnosti.




Jak začít?


Buďte přítomní pro své dítě. Nezáleží na tom, kolik vašemu dítěti je let, vždy bude potřebovat vaši plnou pozornost.

  • V případě miminka to znamená být blízko jejich obličeji, dělat zvuky a napodobovat jejich vlastní projevy.
  • Pro batolata a předškoláky to je o tom, sednout si s nimi na zem a hrát si na jejich úrovni, číst jim knížky, jezdit s autíčky, oblékat panenky a takhle pořád dokola.
  • Jakmile vaše dítě začne chodit do školy, je důležité poslouchat jejich vyprávění o tom, co se dělo ve škole, ptát se na otevřené otázky a pokud použijete smysl pro humor, možná vám to pomůže zjistit nějaké vtipné historky.
  • V pubertě mají někteří rodiče tendenci se stáhnout a dát dětem více prostoru. I puberťáci ale potřebují vědět, že tu pro ně jste milující a podporující. Ptejte se a respektujte jejich touhu po soukromí. Buďte připravení na neočekávané – nejzajímavější příběhy vycházejí na povrch, když to nejméně čekáte (při jízdě v autě nebo pozdě večer).
  • V každém případě si na své dítě udělejte čas, odložte moderní technologie a hrajte si.

Udržujte pozitivní vztah s vaším partnerem

  • Opravdu naslouchejte tomu, co vám říká.
  • Snažte se vzájemně porozumět svým potřebám.
  • Prohlubujte svůj vztah s partnerem.
  • Zaměřujte se na to dobré.
  • Ptejte se na věci, které se povedly.

Pomáhejte svým dětem rozvinout emoční inteligenci

  • Přijímejte všechny emoce a pracujte s vaším dítětem na jejich pojmenování, a to jak těch pozitivních, tak negativních.
  • Sdílejte se svými dětmi radostné momenty, dejte jim příležitost prožít radost z pocitu hrdosti, lásky, vzrušení, očekávání, překvapení a podobně.
  • Přijměte fakt, že vaše dítě bude prožívat i těžké chvíle. To jsou momenty, které zvyšují jeho odolnost. Místo, abyste se pokusili zahnat smutek zklamaného dítěte, sdílejte s ním zklamání a uvědomte si emoce. Například řekněte: „Chápu, že jsi zklamaný/á. Musí to být velké zklamání, když jste měli s Patrikem naplánováno, že si budete hrát a on kvůli nemoci nakonec nemůže přijít.“
  • Poskytněte svému dítěti pocit bezpečí a podpory pro sdílení a prožívání všech emocí.

Nebuďte na sebe tak přísní

  • Může stát, že něco neuděláte tak, jak jste chtěli. Nebičujte se za to. Poučte se z toho a jděte dál. Každý má někdy špatný den.
  • Buďte ve svých úvahách realističtí.
  • Detoxikujte vzorce negativního myšlení.

Najděte optimistický způsob vysvětlování věcí

  • Když se stane něco negativního, odolejte tendenci považovat to za něco trvalého. Dítě, které je vzdorovité, může mít špatný den, možná je unavené nebo frustrované z nějaké předchozí události. Tento vzdor je jen dočasný stav a ne trvalá vlastnost.
  • Když se stane něco negativního, odolejte nutkání zobecňovat to v čase a prostoru. Dítě, které se chová nějakým způsobem doma, se nemusí chovat stejným způsobem ve škole nebo na sportovním kroužku.
  • Když se stane něco pozitivního, užívejte a vychutnávejte si to. Aktivně sdílejte se svým dítětem, když ho vidíte, jak dělá nebo říká pozitivní věci.
  • Vyzdvihněte, když vidíte, že vaše dítě dělá věci správně. Například: „Viděla jsem, jak jsi pomohl/a tomu mladšímu dítěti vstát, když upadlo z houpačky. To od tebe bylo moc hezké.“




Na raném věku záleží


V posledních letech došlo k překvapivým objevům o tom, jak láska a podpora, které se nám v raném věku dostává, ovlivňuje naše životy. Ukázalo se, že láska je nezbytná pro vývoj mozku v prvních letech života, zejména pro vývoj našich sociálních a emocionálních mozkových systémů.

Naše nervové systémy jsou hloubkově utvářeny již v dětství našimi nejranějšími vztahy, což má trvalé důsledky pro náš dospělý život, i přestože si naše dětství zcela nepamatujeme. Výzkumy prokazují, že způsob, jakým se náš mozek v dětství vyvíjí, může ovlivnit to, jakým způsobem reagujeme ve stresových situacích, a naši budoucí emoční vyrovnanost. Nedostatek lásky a podpory v tomto rozhodujícím věku může zvýšit pravděpodobnost budoucích duševních problémů a poruch, jako je například anorexie, závislost či antisociální chování.

V roli rodiče jsme často přesvědčeni, že tyto první roky života našich dětí musíme nějak překonat, že je to nejdůležitější období pro nastavení „správné rutiny“ a pomáhat jim hlavně ve vývoji základních dovedností jako jsou stravovací návyky, chození a mluvení. Výzkum však naznačuje, že to, na čem v tomto období opravdu záleží je poskytnout svým dětem bezpodmínečnou lásku, pocit pochopení, ocenění a bezpečí.




Buďte autoritativním (nikoli autoritářským) rodičem


Kromě bezpodmínečné lásky děti také potřebují mít jasné hranice. Obecně se průzkumy shodují na třech hlavních rodičovských stylech: autoritářský, liberální a autoritativní.

  • Autoritářský rodič toho od svých dětí hodně vyžaduje, aniž by k tomu poskytnul nějaké odůvodnění. Často dává rozkazy a stanovuje striktní pravidla, která se musí dodržovat. Někdy je tento typ označován jako „vojenský styl“, který připouští i fyzické násilí.
  • Liberální rodič své děti maximálně podporuje, ale nestanovuje limity. Klade velký důraz na kreativitu a pocity, avšak děti se často necítí milované následkem nedostatku omezení. Někdy nazýván také „hippie styl“, děti rodičů vyznávajících tento styl jsou často neposlušné.
  • Autoritativní rodič nastavuje určité limity svým dětem, ale zároveň jim naslouchá a vychovává je. Je to směs autoritářského a liberálního rodiče, ze všech zmíněných typů si dokáže vybudovat největší respekt. Z dětí autoritativních rodičů většinou vyrostou vyrovnaní, rozumní a zodpovědní lidé.

Závěrem tedy je, že to nejdůležitější, co pro dobro svých dětí a jejich emoční vývoj můžeme udělat, je zkombinovat bezpodmínečnou lásku s jasně vymezenými hranicemi a pravidly.





3. Pozitivní výchovné metody

Výchova dětí může být úžasná a naplňující, ale na druhé straně s sebou také přináší výzvy a mnohdy i vyčerpání. Je to v pravém slova smyslu to nejlepší a zároveň nejhorší období. Přesto jste pro své dítě vzorem a většina rodičů, když se jich někdo zeptá, co opravdu chtějí pro své děti, odpoví, že chtějí, aby byly šťastné. Vaše rodičovská rozhodnutí na tom mají velký podíl a láska a podpora, kterou svým dětem dáváte, je klíčová pro jejich budoucí štěstí a spokojenost.

Proč používat pozitivní výchovné metody


Být pozitivním rodičem neznamená pouze lepší výsledky pro vaše dítě, ale má také pozitivní vliv na vztahy s dalšími důležitými dospělými v životě dítěte a pro vás jako rodiče. Jak děti rostou, procházejí postupně přirozenými stádii vývoje a připoutání k rodičům. Pozitivní rodiče tyto stádia rozpoznají, odpovídajícím způsobem na ně reagují a učí dítě, že na jeho chování záleží a že vztahy plné lásky jsou stabilní a bezpečné, bez ohledu na okolnosti.

Pozitivní rodičovství také znamená otevřenou a upřímnou komunikaci mezi partnery, jít dětem příkladem vlastním jednáním, například jak najít pozitivní řešení konfliktů. Samozřejmě všichni rodiče se hádají a někdy nevyhnutelně i před dětmi. Ale co je pro děti v takových situacích klíčové je vidět způsob řešení, jak dva dospělí lidé, kteří se milují, zvládnou vyřešit neshody a najít cestu zpět ke stabilnímu, pečujícímu vztahu plnému podpory, i přes vyhrocené emoce.

Pokud si jako rodič připustíte, že je normální prožívat vrcholky i pády a umíte se o sebe v takových situacích postarat, máte napůl vyhráno. Když jste vystresovaní nebo rozrušení, vaše děti to přirozeně vstřebají a následně také prožívají tyto intenzivní pocity. Na druhé straně pokud jste klidnější a radostnější, vaše děti zrcadlí tyto pocity a celá domácnost je tak mnohem harmoničtější. Všichni jednou za čas prožíváme negativní emoce, ale ze způsobu, jakým se s nimi vypořádáme, si naše děti osvojují vzory pro své vlastní chování v budoucnosti.




Jak začít?


Buďte přítomní pro své dítě. Nezáleží na tom, kolik vašemu dítěti je let, vždy bude potřebovat vaši plnou pozornost.

  • V případě miminka to znamená být blízko jejich obličeji, dělat zvuky a napodobovat jejich vlastní projevy.
  • Pro batolata a předškoláky to je o tom, sednout si s nimi na zem a hrát si na jejich úrovni, číst jim knížky, jezdit s autíčky, oblékat panenky a takhle pořád dokola.
  • Jakmile vaše dítě začne chodit do školy, je důležité poslouchat jejich vyprávění o tom, co se dělo ve škole, ptát se na otevřené otázky a pokud použijete smysl pro humor, možná vám to pomůže zjistit nějaké vtipné historky.
  • V pubertě mají někteří rodiče tendenci se stáhnout a dát dětem více prostoru. I puberťáci ale potřebují vědět, že tu pro ně jste milující a podporující. Ptejte se a respektujte jejich touhu po soukromí. Buďte připravení na neočekávané – nejzajímavější příběhy vycházejí na povrch, když to nejméně čekáte (při jízdě v autě nebo pozdě večer).
  • V každém případě si na své dítě udělejte čas, odložte moderní technologie a hrajte si.

Udržujte pozitivní vztah s vaším partnerem

  • Opravdu naslouchejte tomu, co vám říká.
  • Snažte se vzájemně porozumět svým potřebám.
  • Prohlubujte svůj vztah s partnerem.
  • Zaměřujte se na to dobré.
  • Ptejte se na věci, které se povedly.

Pomáhejte svým dětem rozvinout emoční inteligenci

  • Přijímejte všechny emoce a pracujte s vaším dítětem na jejich pojmenování, a to jak těch pozitivních, tak negativních.
  • Sdílejte se svými dětmi radostné momenty, dejte jim příležitost prožít radost z pocitu hrdosti, lásky, vzrušení, očekávání, překvapení a podobně.
  • Přijměte fakt, že vaše dítě bude prožívat i těžké chvíle. To jsou momenty, které zvyšují jeho odolnost. Místo, abyste se pokusili zahnat smutek zklamaného dítěte, sdílejte s ním zklamání a uvědomte si emoce. Například řekněte: „Chápu, že jsi zklamaný/á. Musí to být velké zklamání, když jste měli s Patrikem naplánováno, že si budete hrát a on kvůli nemoci nakonec nemůže přijít.“
  • Poskytněte svému dítěti pocit bezpečí a podpory pro sdílení a prožívání všech emocí.

Nebuďte na sebe tak přísní

  • Může stát, že něco neuděláte tak, jak jste chtěli. Nebičujte se za to. Poučte se z toho a jděte dál. Každý má někdy špatný den.
  • Buďte ve svých úvahách realističtí.
  • Detoxikujte vzorce negativního myšlení.

Najděte optimistický způsob vysvětlování věcí

  • Když se stane něco negativního, odolejte tendenci považovat to za něco trvalého. Dítě, které je vzdorovité, může mít špatný den, možná je unavené nebo frustrované z nějaké předchozí události. Tento vzdor je jen dočasný stav a ne trvalá vlastnost.
  • Když se stane něco negativního, odolejte nutkání zobecňovat to v čase a prostoru. Dítě, které se chová nějakým způsobem doma, se nemusí chovat stejným způsobem ve škole nebo na sportovním kroužku.
  • Když se stane něco pozitivního, užívejte a vychutnávejte si to. Aktivně sdílejte se svým dítětem, když ho vidíte, jak dělá nebo říká pozitivní věci.
  • Vyzdvihněte, když vidíte, že vaše dítě dělá věci správně. Například: „Viděla jsem, jak jsi pomohl/a tomu mladšímu dítěti vstát, když upadlo z houpačky. To od tebe bylo moc hezké.“




Na raném věku záleží


V posledních letech došlo k překvapivým objevům o tom, jak láska a podpora, které se nám v raném věku dostává, ovlivňuje naše životy. Ukázalo se, že láska je nezbytná pro vývoj mozku v prvních letech života, zejména pro vývoj našich sociálních a emocionálních mozkových systémů.

Naše nervové systémy jsou hloubkově utvářeny již v dětství našimi nejranějšími vztahy, což má trvalé důsledky pro náš dospělý život, i přestože si naše dětství zcela nepamatujeme. Výzkumy prokazují, že způsob, jakým se náš mozek v dětství vyvíjí, může ovlivnit to, jakým způsobem reagujeme ve stresových situacích, a naši budoucí emoční vyrovnanost. Nedostatek lásky a podpory v tomto rozhodujícím věku může zvýšit pravděpodobnost budoucích duševních problémů a poruch, jako je například anorexie, závislost či antisociální chování.

V roli rodiče jsme často přesvědčeni, že tyto první roky života našich dětí musíme nějak překonat, že je to nejdůležitější období pro nastavení „správné rutiny“ a pomáhat jim hlavně ve vývoji základních dovedností jako jsou stravovací návyky, chození a mluvení. Výzkum však naznačuje, že to, na čem v tomto období opravdu záleží je poskytnout svým dětem bezpodmínečnou lásku, pocit pochopení, ocenění a bezpečí.




Buďte autoritativním (nikoli autoritářským) rodičem


Kromě bezpodmínečné lásky děti také potřebují mít jasné hranice. Obecně se průzkumy shodují na třech hlavních rodičovských stylech: autoritářský, liberální a autoritativní.

  • Autoritářský rodič toho od svých dětí hodně vyžaduje, aniž by k tomu poskytnul nějaké odůvodnění. Často dává rozkazy a stanovuje striktní pravidla, která se musí dodržovat. Někdy je tento typ označován jako „vojenský styl“, který připouští i fyzické násilí.
  • Liberální rodič své děti maximálně podporuje, ale nestanovuje limity. Klade velký důraz na kreativitu a pocity, avšak děti se často necítí milované následkem nedostatku omezení. Někdy nazýván také „hippie styl“, děti rodičů vyznávajících tento styl jsou často neposlušné.
  • Autoritativní rodič nastavuje určité limity svým dětem, ale zároveň jim naslouchá a vychovává je. Je to směs autoritářského a liberálního rodiče, ze všech zmíněných typů si dokáže vybudovat největší respekt. Z dětí autoritativních rodičů většinou vyrostou vyrovnaní, rozumní a zodpovědní lidé.

Závěrem tedy je, že to nejdůležitější, co pro dobro svých dětí a jejich emoční vývoj můžeme udělat, je zkombinovat bezpodmínečnou lásku s jasně vymezenými hranicemi a pravidly.





4. Jak vyzrát na zlé časy

Schopnost čelit výzvám, které nám život staví do cesty, není něco, s čím bychom se narodili či nikoli. Jedním z nejzajímavějších poznatků nedávných výzkumů je strategie překonávání překážek, kterou, stejně tak jako mnoho dalších dovedností pro život, je možné se naučit, procvičovat a pilovat. 

K čemu je to dobré


Každý z nás je několikrát denně vystaven malým či velkým výzvám. Každý z nás má občas náročné období, ať už se jedná o stres, smutek, bolest či trauma. To, jak se s těmito situacemi zvládáme vyrovnat, je ale velmi individuální. Dobrou zprávou je, že mnoho nástrojů, které nám pomáhají, abychom se my i naše okolí cítili šťastnější, můžeme aplikovat i obtížných situacích. To nám umožňuje otevřít se novým zkušenostem a přijímat nové výzvy. Díky nim si také rozvíjíme nové dovednosti, trénujeme si optimistické myšlení ohledně naší budoucnosti, důvěru v sebe sama a ve schopnost vyrovnat se s tím, co nám přijde do cesty. Takže i když zrovna teď nečelíte žádné konkrétní výzvě, nikdy není na škodu zásobit se dalšími nástroji a technikami, jak takové situace zvládat.




Jak začít?


1. Co je součástí vaší dosavadní „výzbroje“? Dobré je začít inventurou nástrojů a technik, které už dnes používáte a o kterých víte, že vám fungují. Možná vás nikdy nenapadlo, že by mohly fungovat jako „zvládací strategie“, ale každý z nás nějakou takovou má, ať už je to písnička, kterou si pouštíte, abyste se namotivovali po cestě do práce, vyběhnutí do přírody, když se psychicky necítíte nejlépe či setkání s přáteli, kteří vás umí rozveselit nebo vám dobře poradit. Zamyslete se ale také kde jsou mezery ve vaší „výzbroji“? Možná jste za normálních okolností skvělým řešitelem problémů, ale ve chvílích, kdy nejste ve své kůži, se i sebemenší problém může jevit jako bezvýchodná situace. Možná jste přeborníkem na zvládání emocí a nálad, ale potřebujete zapracovat na stanovení cílů a plánování, jak tyto cíle zrealizovat. Čím více různých nástrojů budete ve své výzbroji mít, tím lépe se vám budou překonávat veškeré překážky, které vám přijdou do cesty. Může se stát, že některé vaše „zvládací strategie“ vám pomáhají zejména z krátkodobého hlediska, ale nefungují tak dobře v dlouhodobém horizontu. Například zajít na skleničku, abyste si zvedli náladu po těžkém dni, vám pomůže cítit se lépe v dané chvíli, ale rozhodně ne najít příčinu problému a vyřešit ho. Zkuste zapřemýšlet, jaké další činnosti, které by vám celkově fungovaly lépe, byste mohli vyzkoušet. 2. Využívejte tento web Action for Happiness k vybudování vaší sady „nástrojů“ Porozhlédněte se na tomto webu a najdete spoustu klíčů a aktivit, které by mohly být užitečným doplňkem do vaší sady „nástrojů“. Přispívají nejen k pocitu našeho osobního štěstí a štěstí ostatních, ale také nás posilují v těžkých časech, ať už při řešení každodenních výzev či v případě větších traumat. Proč nezkusit pro začátek následující body: Laskavost – Když pomáháte ostatním, odvedete tak pozornost od vlastních starostí. Pomůže vám to získat nadhled a uvědomit si, že i ostatní lidé mají své problémy. Být zdrojem podpory pro své blízké či lidi, kteří to potřebují, má pozitivní dopad jak na vaši celkovou spokojenost, tak na jejich. Vztahy – Mít okolo sebe lidi, kteří nás podpoří, je extrémně důležité pro naše štěstí, a to obzvlášť v těžkých časech. Budování vztahů je klíčové. Cvičení – Být aktivní nebo se provětrat na čerstvém vzduchu je vždy dobrý nápad, pokud se chcete cítit lépe a zahnat negativní pocity. Všímavost – Mindfulness je skvělý nástroj k naladění se na to, jak se opravdu cítíme, zklidnění naší mysli a soustředění. Pozitivní emoce – Znát různé způsoby, jak vylepšit naši zkušenost pomocí pozitivních emocí je užitečné zejména, abychom z nich potom mohli čerpat v těžkých časech. Dobrým a snadným příkladem je praktikování vděčnosti. A co si budeme povídat, někdy je smích opravdu nejlepší lék. Přijetí – Někdy si naše problémy zbytečně sami ještě zhoršujeme. Můžeme si vůči těmto situacím vybudovat odolnost prostřednictvím sebepřijetí, zejména poznáním svých silných stránek a nalezením způsobu, jak si přesněji definovat a vysvětlit, co se nám zrovna děje. Smysluplnost – Napojení se na něco většího, než jsme my sami, jako je osud, duchovno či dobročinné účely, je dalším důležitým způsobem, jak se stát odolnější. 3. Přidejte do své výzbroje psaní Emocionálně náročné období může mít škodlivé následky na naše psychické a emocionální zdraví. Výzkum pod vedením psychologa Jamese Pennebakera ukázal, že rozepsání se o obtížích či traumatech, kterými si procházíme, vytváří příležitost pro jejich lepší zpracování, nalezení smyslu, a navíc má pozoruhodný terapeutický potenciál. Pennebaker požádal lidi, aby každý den po dobu 15 minut psali o jejich traumatických či problematických událostech. Zatímco pro mnohé z nich nebylo příjemné vracet se k takové nepříjemné zkušenosti, rok na to ti, kteří tak učinili, byli zdravější než ta část skupiny, která měla za úkol si psát pouze běžný deník. Jeho postup je nyní využíván mnoha psychology a vědeckými pracovníky. Možná vám přijde zvláštní, že znovuprožívání obtížných zážitků a negativních emocí může být prospěšné, Pennebaker však tvrdí: „Pokud čelíme našim traumatům, už nekončíme v takzvaných psychologických příkopech. Naopak můžeme stavět mosty k významným silným stránkám, které má v sobě každý z nás.“ [3] Takže pokud vás něco trápí, proč se o tom nezkusit rozepsat? A nezaleží na tom, zda je to na papír nebo na počítači. Pamatujte, že to děláte pro sebe, nemusíte to ukazovat nikomu dalšímu, pokud sami nechcete. Zde jsou Pennebakerovy přesné instrukce: „Následující 4 dny bych chtěl, abyste psali o vašich nejhlubších myšlenkách a pocitech týkajících se nejvíce traumatizujícího zážitku vašeho života. Opravdu bych chtěl, abyste se v psaní nechali unést a prozkoumali své nejhlubší emoce a myšlenky. Můžete spojit své téma se vztahy s ostatními, včetně vztahu s rodiči, partnery, přáteli či příbuznými. Možná budete chtít propojit vaše zkušenosti s minulostí, přítomností nebo budoucností, nebo s tím kým jste byli, jste nebo byste chtěli být. Je možné, že budete psát o stejných obecných problémech a zkušenostech, nebo se každý den budete věnovat jinému traumatu. Vše je zcela důvěrné.“ [3] Toto cvičení má volný formát, můžete psát cokoliv, co vám přijde na mysl. Pro ty, kteří by tomu potřebovali dát nějakou strukturu, psycholožka Sonia Lyubomirsky vyvinula následující otázky založené na Pennebakerovu původním psaném cvičení. Pokud myslíte, že by vám mohlo pomoci si o tom promluvit s blízkou, důvěrnou osobou či členem rodiny, mohou být tyto otázky užitečným vodítkem. [4]

  • Nejprve se musíte zcela otevřít tomu, že vaše ztráta nebo trauma vám způsobila velkou bolest či utrpení. [4]
  • Poté zapřemýšlejte nad tím, co jste udělali v tomto těžkém období, nebo v reakci na něj, na co jste pyšní. [4]
  • Zvažte, jak moc vás tato ztráta či trauma v životě posunula. Např.: myslíte si, že jste tím získali nový úhel pohledu na život? Jste nyní soucitnější, vděčnější, citlivější, trpělivější, tolerantnější nebo otevřenější? [4]
  • Jakým způsobem vaše trauma či problém pozitivně ovlivnily vaše vztahy? Posílily se díky tomu některé z nich? Staly se důvěrnější, intimnější nebo vám poskytly více podpory? [4]
  • Co jste se díky této zkušenosti naučily a jak byste to zužitkovali do budoucna?




Zdroje


  1. Vaillant, G.E. (1992), Ego Mechanisms of Defense: A Guide for Clinicians and Researchers, Washington, DC, American Psychiatric Press
  2. Niederhoffer, K.G. & Pennebaker, J.W. (2009) Sharing one's story: On the benefits of writing or talking about emotional experience. In S.J. Lopez and C.R.Snyder. Oxford Handbook of Positive Psychology. NY:Oxford University Press
  3. ibid, page 630.
  4. Lyubomirsky, S. (2008). The How Of Happiness: A Scientific Approach To Getting The Life You Want. New York: Penguin Press. p.166.





5. Jak být šťastný v práci 

V roli supervizora, tým leadera či manažera máte možnost ovlivnit, jak šťastný se cítí váš tým. A to není jediný pozitivní dopad. Můžete tím také zvýšit výkon, produktivitu a loajalitu zaměstnanců. Pojďme se tedy podívat na to, co pro svůj tým můžete udělat.

K čemu je to dobré


Štěstí v práci je výhra pro obě strany. Šťastní, angažovaní pracovníci jsou zdravější, produktivnější, mají více nápadů a s velkou pravděpodobností budou odvádět práci nad rámec svých pracovních povinností, pomáhat kolegům a chodit do práce včas. Naopak se u těchto pracovníků snižuje pravděpodobnost, že dají výpověď či nepřijdou do práce kvůli nemoci. Vyzařují pozitivní energii, která se snadno přenáší na jejich okolí. Takže pokud je váš tým šťastný, vy i všichni okolo máte větší šanci těšit se tomuto pocitu. Jakožto supervizor, vedoucí nebo manažer, jste to vy, kdo má vliv na to, jak šťastní se vaši podřízení cítí. To neznamená, že se musíte neustále smát a vtipkovat a nemůžete řešit nic seriózního 😊. Za pojmem štěstí v práci se totiž skrývá mnohem víc. Také to neznamená, že nebudou přicházet těžké situace nebo zprávy, když to bude potřeba. Průzkumy neustále přinášejí více a více způsobů, jak zvýšit naše osobní štěstí i štěstí našeho okolí. Mnoho z nás tráví velkou část svého života v práci, a proto pokud je štěstí tak přínosné pro lidi a zároveň i pro firmy a vy jste zrovna ten, kdo má možnost něco změnit, nezní to jako něco, co by stálo za to vyzkoušet?




Jak začít?


Překopat kulturu organizace nebo její stimulační systém může být komplikované a zabrat mnoho času, navíc ne vždy je to možné, pokud se tedy zrovna nenacházíte dost vysoko v hierarchii společnosti. Zde vám představujeme několik tipů, díky kterým pocítíte změnu a zároveň jsou uskutečnitelné pro většinu supervizorů, vedoucích a manažerů. 1. Odhalte, co vaše lidí pohání a činí šťastnými Pokud chce vedoucí či manažer dostat ze svého týmu maximum, musí nejprve porozumět faktorům, které ovlivňují motivaci a spokojenost jeho podřízených. Tento web přináší mnoho důležitých zjištění z nejnovějších výzkumů, takže pokud hledáte způsob, jak začít, jste na správné adrese. Najdete zde také spoustu nápadů, zdrojů a inspirace k dalšímu čtení. Zapřemýšlejte nad tím, co byste mohli přidat ke způsobu, jakým jste vedli své podřízené doposud. Nejedná se o kouzla a čáry, jde o porozumění tomu, co lidi pohání a co jim pomáhá dostat to nejlepší ze svého pracovního a osobního života. 2. Zaměřte se na silné stránky Když lidé v práci využívají své silné stránky, s větší pravděpodobností se vám podaří z nich dostat to nejlepší, a na druhé straně si i oni tuto činnost budou mnohem více užívat a bude jim to, co dělají energii dobíjet, místo aby jim ji to bralo. První krok pro vás a váš tým je identifikovat jednotlivé silné stránky. Existuje řada ozkoušených, prověřených, bezplatných či relativně levných online nástrojů, které vám v tomto mohou pomoci. Jakmile lidé objeví své silné stránky, mohou společně zapracovat na způsobu, jak by je mohli v práci využít, nebo najít nové úkoly a výzvy, které by jim pomohly je dále rozvíjet. To neznamená, že se slabé stránky zcela vypustí, ale na slabé stránky obecně potřebujeme mnohem víc úsilí a pozornosti, než na ty silné. Věnujte pozornost slabým stránkám v momentě, kdy omezují schopnost zaměstnance plnit náležitosti své role, a to pouze do takové míry, aby se dostali na základní úroveň, která je nutná ke splnění daného úkolu. Klaďte důraz na rozvoj toho, v čem jsou vaši podřízení přirozeně dobří, či na to, co je předmětem jejich zájmu. Členové týmu si pak budou moci všimnout, jak se jejich silné stránky doplňují se silnými stránkami ostatních, a přijít tak na další způsoby, jak přispět k týmovým aktivitám. 3. Silné stránky v hlavní roli Podívejme se na názorný příklad. Výzkum prokázal, že když terapeuti před setkáním s klientem strávili pár minut zaměřením se na jeho silné stránky a jejich možné využití, mělo to pro klienta příznivé dopady. Patří mezi ně pocit, že v něčem vynikají, pozitivní vliv na jejich sebevědomí a na budování terapeutického vztahu jako takového. Samozřejmě nenabádáme vedoucí a manažery, aby se přes noc stali terapeuty, ale myslíme si, že vyzkoušení této myšlenky by bylo skvělým způsobem, jak podpořit pocit kompetentnosti u zaměstnanců, pomoci vybudovat si s nimi dobrý vztah a dát jim pocit ocenění za to, co do týmu přinášejí. Jakmile rozpoznáte silné stránky členů vašeho týmu, věnujte vždy pár minut před schůzkou tomu, abyste si je připomněli a uvědomili si, čeho si na jejich práci ceníte. Zkuste to takto dělat nějakou dobu, řekněme měsíc či dva, a uvidíte, jaký zaznamenáte rozdíl. (Možná bude jednodušší začít se schůzkami tzv. jeden na jednoho, než rovnou s celým týmem.) 4. Poskytujte zpětnou vazbu, která směřuje k růstu Carol Dweck rozlišuje fixní a růstové myšlení. Fixní myšlení je takové, kde věříme, že my (i ostatní) máme vrozenou, pevně danou úroveň inteligence či schopností v konkrétních oblastech. To znamená, že je mnohem méně pravděpodobné, že se budeme snažit něco nového vyzkoušet či naučit. Opakem je růstové myšlení, kdy věříme, že my (i ostatní) se s trochou snahy můžeme zlepšit či něco nového naučit. Což znamená, že je mnohem pravděpodobnější, že vynaložíme úsilí na vyzkoušení něčeho nového a budeme spíše otevření ponaučení se z našich chyb. Lidé s růstovým myšlením spíše zvládnou překonat nezdary v porovnání s těmi, kteří inklinují k fixnímu myšlení, a celkově jsou spokojenější. Pro vás jako manažera to znamená zaměřit se na proces učení. Ujistěte se, že když chválíte svůj tým, zmíníte kromě slov: „dobrá práce“ i způsob, jakým bylo úspěchu dosaženo. Pokud se věci nevyvinuly dle představ, je důležité ocenit úsilí daných osob a podívat se na to, co fungovalo a co myslí, že by v budoucnu měli zkusit udělat jinak. 5. Zlepšete poměr pozitivity ve vašem týmu Pozitivní emoce jsou důležité, a to nejen pro dobrý pocit samotný, ale také pro proces učení, pro tvořivost a řešení problémů. Neznamená to, že bychom se měli snažit nikdy nezažívat emoce negativní, ale měli bychom usilovat o jejich správný poměr. Ideální poměr jsou podle psychologů alespoň tři pozitivní emoce za každou negativní. Zamyslete se nad poradami vašeho týmu – kolik podporujících či konstruktivních interakcí vybalancuje každou kritiku? Dokážou členové týmu uznat vzájemné úspěchy a zásluhy ostatních? Kolik času tráví členové týmu obhajováním svých vlastních nápadů ve srovnání se snahou porozumět a stavět na nápadech svých kolegů? Nyní si sáhněte do svědomí, jakožto supervizor, vedoucí či manažer, kolik připomínek či dotazů směřovaných na váš tým vyjadřují podporu, ocenění, konstruktivní komentář nebo se snaží o lepší porozumění? Kolik z nich poukazuje na to, co není správně, zaměřuje se na to, co je ještě potřeba udělat nebo upřednostňuje váš vlastní úhel pohledu nad jejich? Ruku na srdce, jaký je váš poměr? Jak blízko jste k poměru „tři ku jedné“? A jak byste mohli poměr vylepšit, pokud je to třeba? 6. Dejte lidem prostor „ušít si práci na míru“ Pocit samostatnosti, možnosti volby a kontroly toho, co se kolem nás děje je základem lidské psychické pohody a motivace. Pokud je lidem dán prostor ovlivňovat věci okolo nich, ať už se jedná o využití jejich silných stránek, zaměření se na věci, které je skutečně pohltí a zajímají, pomáhají jim skloubit práci s rodinným životem, či jim dodávají do života smysl, pak je to právě to, co zásadně ovlivňuje jejich spokojenost v práci, kterou vykonávají a s organizací jako takovou. Některé organizace dokonce umožňují pracovníkům jistou část pracovní doby či daný počet dní věnovat projektu dle vlastní volby. Tato taktika může být skvělým zdrojem nových nápadů pro zlepšování produktů či procesů a to díky zvyšování zájmu a angažovanosti pracovníků. Kdo by pro takovou firmu nechtěl pracovat?




Zdroje


Berg, J.M., Dutton, J.E. & Wrzesniewski, A. (2007). What is job crafting and why does it matter? Michigan Ross School of Business. [www.bus.umich.edu/Positive/POS-Teaching-and-Learning/Job_Crafting-Theory_to_Practice-Aug_08.pdf] Dweck, C. (2006) Mindset: the new psychology of success. NY: Ballantine Flückiger,C., Caspar,F., Grosse Holtforth, M., & Ulrike Willutzki, U. (2009). Working with patients' strengths: A microprocess approach. Psychotherapy Research,19, 213-223 Fredrickson, B. L. (2009). Positivity: Groundbreaking research reveals how to embrace the hidden strength of positive emotions, overcome negativity, and thrive. New York: Crown Publishing Group. Goleman, D., Boyatzis & McKee, A. (2002). The New Leaders: Transforming the art of leadership into the science of results. London: Little, Brown Linley, P.A. (2008). Average to A+: Realising strengths in yourself and others. Coventry: CAPP Press. Pink,D.H. (2009). Drive: The surprising truth about what motivates us. London: Penguin Rath, T. (2007). Strengths Finder 2.0. NY:Gallup





6. Objev své silné stránky a zaměř se na ně 

Každý musíme pracovat s tím, co nám bylo do vínku dáno. Porozumět svým silným stránkám a naučit se je využívat začíná zaměřením se na činnosti, které nám přirozeně jdou a kterým se rádi věnujeme. Je vědecky dokázáno, že díky tomu se můžeme cítit spokojenější, a to již po jediném týdnu. [1] 

Proč používat pozitivní výchovné metody


Být pozitivním rodičem neznamená pouze lepší výsledky pro vaše dítě, ale má také pozitivní vliv na vztahy s dalšími důležitými dospělými v životě dítěte a pro vás jako rodiče. Jak děti rostou, procházejí postupně přirozenými stádii vývoje a připoutání k rodičům. Pozitivní rodiče tyto stádia rozpoznají, odpovídajícím způsobem na ně reagují a učí dítě, že na jeho chování záleží a že vztahy plné lásky jsou stabilní a bezpečné, bez ohledu na okolnosti.

Pozitivní rodičovství také znamená otevřenou a upřímnou komunikaci mezi partnery, jít dětem příkladem vlastním jednáním, například jak najít pozitivní řešení konfliktů. Samozřejmě všichni rodiče se hádají a někdy nevyhnutelně i před dětmi. Ale co je pro děti v takových situacích klíčové je vidět způsob řešení, jak dva dospělí lidé, kteří se milují, zvládnou vyřešit neshody a najít cestu zpět ke stabilnímu, pečujícímu vztahu plnému podpory, i přes vyhrocené emoce.

Pokud si jako rodič připustíte, že je normální prožívat vrcholky i pády a umíte se o sebe v takových situacích postarat, máte napůl vyhráno. Když jste vystresovaní nebo rozrušení, vaše děti to přirozeně vstřebají a následně také prožívají tyto intenzivní pocity. Na druhé straně pokud jste klidnější a radostnější, vaše děti zrcadlí tyto pocity a celá domácnost je tak mnohem harmoničtější. Všichni jednou za čas prožíváme negativní emoce, ale ze způsobu, jakým se s nimi vypořádáme, si naše děti osvojují vzory pro své vlastní chování v budoucnosti.




Jak začít?


Buďte přítomní pro své dítě. Nezáleží na tom, kolik vašemu dítěti je let, vždy bude potřebovat vaši plnou pozornost.

  • V případě miminka to znamená být blízko jejich obličeji, dělat zvuky a napodobovat jejich vlastní projevy.
  • Pro batolata a předškoláky to je o tom, sednout si s nimi na zem a hrát si na jejich úrovni, číst jim knížky, jezdit s autíčky, oblékat panenky a takhle pořád dokola.
  • Jakmile vaše dítě začne chodit do školy, je důležité poslouchat jejich vyprávění o tom, co se dělo ve škole, ptát se na otevřené otázky a pokud použijete smysl pro humor, možná vám to pomůže zjistit nějaké vtipné historky.
  • V pubertě mají někteří rodiče tendenci se stáhnout a dát dětem více prostoru. I puberťáci ale potřebují vědět, že tu pro ně jste milující a podporující. Ptejte se a respektujte jejich touhu po soukromí. Buďte připravení na neočekávané – nejzajímavější příběhy vycházejí na povrch, když to nejméně čekáte (při jízdě v autě nebo pozdě večer).
  • V každém případě si na své dítě udělejte čas, odložte moderní technologie a hrajte si.

Udržujte pozitivní vztah s vaším partnerem

  • Opravdu naslouchejte tomu, co vám říká.
  • Snažte se vzájemně porozumět svým potřebám.
  • Prohlubujte svůj vztah s partnerem.
  • Zaměřujte se na to dobré.
  • Ptejte se na věci, které se povedly.

Pomáhejte svým dětem rozvinout emoční inteligenci

  • Přijímejte všechny emoce a pracujte s vaším dítětem na jejich pojmenování, a to jak těch pozitivních, tak negativních.
  • Sdílejte se svými dětmi radostné momenty, dejte jim příležitost prožít radost z pocitu hrdosti, lásky, vzrušení, očekávání, překvapení a podobně.
  • Přijměte fakt, že vaše dítě bude prožívat i těžké chvíle. To jsou momenty, které zvyšují jeho odolnost. Místo, abyste se pokusili zahnat smutek zklamaného dítěte, sdílejte s ním zklamání a uvědomte si emoce. Například řekněte: „Chápu, že jsi zklamaný/á. Musí to být velké zklamání, když jste měli s Patrikem naplánováno, že si budete hrát a on kvůli nemoci nakonec nemůže přijít.“
  • Poskytněte svému dítěti pocit bezpečí a podpory pro sdílení a prožívání všech emocí.

Nebuďte na sebe tak přísní

  • Může stát, že něco neuděláte tak, jak jste chtěli. Nebičujte se za to. Poučte se z toho a jděte dál. Každý má někdy špatný den.
  • Buďte ve svých úvahách realističtí.
  • Detoxikujte vzorce negativního myšlení.

Najděte optimistický způsob vysvětlování věcí

  • Když se stane něco negativního, odolejte tendenci považovat to za něco trvalého. Dítě, které je vzdorovité, může mít špatný den, možná je unavené nebo frustrované z nějaké předchozí události. Tento vzdor je jen dočasný stav a ne trvalá vlastnost.
  • Když se stane něco negativního, odolejte nutkání zobecňovat to v čase a prostoru. Dítě, které se chová nějakým způsobem doma, se nemusí chovat stejným způsobem ve škole nebo na sportovním kroužku.
  • Když se stane něco pozitivního, užívejte a vychutnávejte si to. Aktivně sdílejte se svým dítětem, když ho vidíte, jak dělá nebo říká pozitivní věci.
  • Vyzdvihněte, když vidíte, že vaše dítě dělá věci správně. Například: „Viděla jsem, jak jsi pomohl/a tomu mladšímu dítěti vstát, když upadlo z houpačky. To od tebe bylo moc hezké.“




Na raném věku záleží


V posledních letech došlo k překvapivým objevům o tom, jak láska a podpora, které se nám v raném věku dostává, ovlivňuje naše životy. Ukázalo se, že láska je nezbytná pro vývoj mozku v prvních letech života, zejména pro vývoj našich sociálních a emocionálních mozkových systémů.

Naše nervové systémy jsou hloubkově utvářeny již v dětství našimi nejranějšími vztahy, což má trvalé důsledky pro náš dospělý život, i přestože si naše dětství zcela nepamatujeme. Výzkumy prokazují, že způsob, jakým se náš mozek v dětství vyvíjí, může ovlivnit to, jakým způsobem reagujeme ve stresových situacích, a naši budoucí emoční vyrovnanost. Nedostatek lásky a podpory v tomto rozhodujícím věku může zvýšit pravděpodobnost budoucích duševních problémů a poruch, jako je například anorexie, závislost či antisociální chování.

V roli rodiče jsme často přesvědčeni, že tyto první roky života našich dětí musíme nějak překonat, že je to nejdůležitější období pro nastavení „správné rutiny“ a pomáhat jim hlavně ve vývoji základních dovedností jako jsou stravovací návyky, chození a mluvení. Výzkum však naznačuje, že to, na čem v tomto období opravdu záleží je poskytnout svým dětem bezpodmínečnou lásku, pocit pochopení, ocenění a bezpečí.




Buďte autoritativním (nikoli autoritářským) rodičem


Kromě bezpodmínečné lásky děti také potřebují mít jasné hranice. Obecně se průzkumy shodují na třech hlavních rodičovských stylech: autoritářský, liberální a autoritativní.

  • Autoritářský rodič toho od svých dětí hodně vyžaduje, aniž by k tomu poskytnul nějaké odůvodnění. Často dává rozkazy a stanovuje striktní pravidla, která se musí dodržovat. Někdy je tento typ označován jako „vojenský styl“, který připouští i fyzické násilí.
  • Liberální rodič své děti maximálně podporuje, ale nestanovuje limity. Klade velký důraz na kreativitu a pocity, avšak děti se často necítí milované následkem nedostatku omezení. Někdy nazýván také „hippie styl“, děti rodičů vyznávajících tento styl jsou často neposlušné.
  • Autoritativní rodič nastavuje určité limity svým dětem, ale zároveň jim naslouchá a vychovává je. Je to směs autoritářského a liberálního rodiče, ze všech zmíněných typů si dokáže vybudovat největší respekt. Z dětí autoritativních rodičů většinou vyrostou vyrovnaní, rozumní a zodpovědní lidé.

Závěrem tedy je, že to nejdůležitější, co pro dobro svých dětí a jejich emoční vývoj můžeme udělat, je zkombinovat bezpodmínečnou lásku s jasně vymezenými hranicemi a pravidly.





7. Zařaďte všímavost na program dne 

Všímavost je klíčovou dovedností pro naše štěstí a můžeme ji provozovat kdekoliv a kdykoliv. Zde vám přinášíme několik nápadů jak začít, které vám mohou pomoci vytěžit maximum z vašeho dne.

Proč používat pozitivní výchovné metody


Být pozitivním rodičem neznamená pouze lepší výsledky pro vaše dítě, ale má také pozitivní vliv na vztahy s dalšími důležitými dospělými v životě dítěte a pro vás jako rodiče. Jak děti rostou, procházejí postupně přirozenými stádii vývoje a připoutání k rodičům. Pozitivní rodiče tyto stádia rozpoznají, odpovídajícím způsobem na ně reagují a učí dítě, že na jeho chování záleží a že vztahy plné lásky jsou stabilní a bezpečné, bez ohledu na okolnosti.

Pozitivní rodičovství také znamená otevřenou a upřímnou komunikaci mezi partnery, jít dětem příkladem vlastním jednáním, například jak najít pozitivní řešení konfliktů. Samozřejmě všichni rodiče se hádají a někdy nevyhnutelně i před dětmi. Ale co je pro děti v takových situacích klíčové je vidět způsob řešení, jak dva dospělí lidé, kteří se milují, zvládnou vyřešit neshody a najít cestu zpět ke stabilnímu, pečujícímu vztahu plnému podpory, i přes vyhrocené emoce.

Pokud si jako rodič připustíte, že je normální prožívat vrcholky i pády a umíte se o sebe v takových situacích postarat, máte napůl vyhráno. Když jste vystresovaní nebo rozrušení, vaše děti to přirozeně vstřebají a následně také prožívají tyto intenzivní pocity. Na druhé straně pokud jste klidnější a radostnější, vaše děti zrcadlí tyto pocity a celá domácnost je tak mnohem harmoničtější. Všichni jednou za čas prožíváme negativní emoce, ale ze způsobu, jakým se s nimi vypořádáme, si naše děti osvojují vzory pro své vlastní chování v budoucnosti.




Jak začít?


Buďte přítomní pro své dítě. Nezáleží na tom, kolik vašemu dítěti je let, vždy bude potřebovat vaši plnou pozornost.

  • V případě miminka to znamená být blízko jejich obličeji, dělat zvuky a napodobovat jejich vlastní projevy.
  • Pro batolata a předškoláky to je o tom, sednout si s nimi na zem a hrát si na jejich úrovni, číst jim knížky, jezdit s autíčky, oblékat panenky a takhle pořád dokola.
  • Jakmile vaše dítě začne chodit do školy, je důležité poslouchat jejich vyprávění o tom, co se dělo ve škole, ptát se na otevřené otázky a pokud použijete smysl pro humor, možná vám to pomůže zjistit nějaké vtipné historky.
  • V pubertě mají někteří rodiče tendenci se stáhnout a dát dětem více prostoru. I puberťáci ale potřebují vědět, že tu pro ně jste milující a podporující. Ptejte se a respektujte jejich touhu po soukromí. Buďte připravení na neočekávané – nejzajímavější příběhy vycházejí na povrch, když to nejméně čekáte (při jízdě v autě nebo pozdě večer).
  • V každém případě si na své dítě udělejte čas, odložte moderní technologie a hrajte si.

Udržujte pozitivní vztah s vaším partnerem

  • Opravdu naslouchejte tomu, co vám říká.
  • Snažte se vzájemně porozumět svým potřebám.
  • Prohlubujte svůj vztah s partnerem.
  • Zaměřujte se na to dobré.
  • Ptejte se na věci, které se povedly.

Pomáhejte svým dětem rozvinout emoční inteligenci

  • Přijímejte všechny emoce a pracujte s vaším dítětem na jejich pojmenování, a to jak těch pozitivních, tak negativních.
  • Sdílejte se svými dětmi radostné momenty, dejte jim příležitost prožít radost z pocitu hrdosti, lásky, vzrušení, očekávání, překvapení a podobně.
  • Přijměte fakt, že vaše dítě bude prožívat i těžké chvíle. To jsou momenty, které zvyšují jeho odolnost. Místo, abyste se pokusili zahnat smutek zklamaného dítěte, sdílejte s ním zklamání a uvědomte si emoce. Například řekněte: „Chápu, že jsi zklamaný/á. Musí to být velké zklamání, když jste měli s Patrikem naplánováno, že si budete hrát a on kvůli nemoci nakonec nemůže přijít.“
  • Poskytněte svému dítěti pocit bezpečí a podpory pro sdílení a prožívání všech emocí.

Nebuďte na sebe tak přísní

  • Může stát, že něco neuděláte tak, jak jste chtěli. Nebičujte se za to. Poučte se z toho a jděte dál. Každý má někdy špatný den.
  • Buďte ve svých úvahách realističtí.
  • Detoxikujte vzorce negativního myšlení.

Najděte optimistický způsob vysvětlování věcí

  • Když se stane něco negativního, odolejte tendenci považovat to za něco trvalého. Dítě, které je vzdorovité, může mít špatný den, možná je unavené nebo frustrované z nějaké předchozí události. Tento vzdor je jen dočasný stav a ne trvalá vlastnost.
  • Když se stane něco negativního, odolejte nutkání zobecňovat to v čase a prostoru. Dítě, které se chová nějakým způsobem doma, se nemusí chovat stejným způsobem ve škole nebo na sportovním kroužku.
  • Když se stane něco pozitivního, užívejte a vychutnávejte si to. Aktivně sdílejte se svým dítětem, když ho vidíte, jak dělá nebo říká pozitivní věci.
  • Vyzdvihněte, když vidíte, že vaše dítě dělá věci správně. Například: „Viděla jsem, jak jsi pomohl/a tomu mladšímu dítěti vstát, když upadlo z houpačky. To od tebe bylo moc hezké.“




Na raném věku záleží


V posledních letech došlo k překvapivým objevům o tom, jak láska a podpora, které se nám v raném věku dostává, ovlivňuje naše životy. Ukázalo se, že láska je nezbytná pro vývoj mozku v prvních letech života, zejména pro vývoj našich sociálních a emocionálních mozkových systémů.

Naše nervové systémy jsou hloubkově utvářeny již v dětství našimi nejranějšími vztahy, což má trvalé důsledky pro náš dospělý život, i přestože si naše dětství zcela nepamatujeme. Výzkumy prokazují, že způsob, jakým se náš mozek v dětství vyvíjí, může ovlivnit to, jakým způsobem reagujeme ve stresových situacích, a naši budoucí emoční vyrovnanost. Nedostatek lásky a podpory v tomto rozhodujícím věku může zvýšit pravděpodobnost budoucích duševních problémů a poruch, jako je například anorexie, závislost či antisociální chování.

V roli rodiče jsme často přesvědčeni, že tyto první roky života našich dětí musíme nějak překonat, že je to nejdůležitější období pro nastavení „správné rutiny“ a pomáhat jim hlavně ve vývoji základních dovedností jako jsou stravovací návyky, chození a mluvení. Výzkum však naznačuje, že to, na čem v tomto období opravdu záleží je poskytnout svým dětem bezpodmínečnou lásku, pocit pochopení, ocenění a bezpečí.




Buďte autoritativním (nikoli autoritářským) rodičem


Kromě bezpodmínečné lásky děti také potřebují mít jasné hranice. Obecně se průzkumy shodují na třech hlavních rodičovských stylech: autoritářský, liberální a autoritativní.

  • Autoritářský rodič toho od svých dětí hodně vyžaduje, aniž by k tomu poskytnul nějaké odůvodnění. Často dává rozkazy a stanovuje striktní pravidla, která se musí dodržovat. Někdy je tento typ označován jako „vojenský styl“, který připouští i fyzické násilí.
  • Liberální rodič své děti maximálně podporuje, ale nestanovuje limity. Klade velký důraz na kreativitu a pocity, avšak děti se často necítí milované následkem nedostatku omezení. Někdy nazýván také „hippie styl“, děti rodičů vyznávajících tento styl jsou často neposlušné.
  • Autoritativní rodič nastavuje určité limity svým dětem, ale zároveň jim naslouchá a vychovává je. Je to směs autoritářského a liberálního rodiče, ze všech zmíněných typů si dokáže vybudovat největší respekt. Z dětí autoritativních rodičů většinou vyrostou vyrovnaní, rozumní a zodpovědní lidé.

Závěrem tedy je, že to nejdůležitější, co pro dobro svých dětí a jejich emoční vývoj můžeme udělat, je zkombinovat bezpodmínečnou lásku s jasně vymezenými hranicemi a pravidly.





Giving.png
Relating.PNG
Exercising.PNG
Awareness.PNG
Trying out.PNG
Direction.PNG
Resilience.PNG
Emotion.PNG
Acceptance.PNG
Meaning.PNG