sta%C5%BEen%C3%BD%20soubor%20(1)_edited.

2. Na každém dni najděte tři pozitiva

 

Lidé, kteří praktikují vděčnost, mají tendenci být šťastnější, zdravější a cítit se více naplněni. Vděčnost může lidem pomoci vyrovnat se se stresem či dokonce pozitivně ovlivnit činnost srdce. Tak jednoduchá aktivita s vědecky prokázanými přínosy. Z výsledků testů vyplývá, že lidé, kteří praktikovali vděčnost každý večer po dobu jednoho týdne, byli šťastnější a méně v depresi až po dobu jednoho, tři i šesti měsíců poté.

Proč hledat pozitiva


Od starověkých spisů až po nejnovější vědecké studie je prokázáno, že vděčnost je přínosná pro nás i naše okolí. Přesto pro nás vděčnost není automatickou reakcí a mnohdy bereme dobré věci, které se nám v životě dějí, jako samozřejmost. Musíme si tedy vědomě vytvořit návyk projevování vděčnosti.

Věda ukazuje, že vděčnost ovlivňuje, jak dobře se cítíme po psychické a sociální stránce. Díky vděčnosti prožíváme více pozitivních emocí a méně těch negativních. Zvyšuje naši celkovou spokojenost se životem a pomáhá nám k celkovému pozitivnímu nadhledu. Méně si stěžujeme na naše zdraví a lépe se vyrovnáváme s obtížemi. Zdá se, že dokonce snižuje význam, který přikládáme materiálním statkům. Ačkoliv by se to nemuselo tak zdát, pomáhá nám také na cestě k dosahování našich cílů.

Jak je možné, že to funguje? Přirozeně máme sklon zaměřovat se na to, co se nám v životě nepovedlo, a ještě si to znovu a znovu přemítat v hlavě. Velmi rychle si všimneme i toho nejmenšího problému, aniž bychom věnovali aspoň krátkou chvilku ocenění toho dobrého, co se nám v životě děje. Maličkost, která nám přivodí úsměv na rtech nebo hřejivý pocit, tak často rychle zapomeneme, pokud ji ovšem rovnou nepřejdeme bez povšimnutí.

Praktikování vděčnosti je jednoduché, avšak velmi účinné. Jde jen o to, věnovat pozornost tomu dobrému, co se nám v životě děje a vytěžit z toho maximum. A co víc, pokud se rodiče zaměří na to, aby mluvili o věcech, za které jsou vděční, může to také pomoci jejich dětem naučit se myslet pozitivně a s trochou štěstí si tímto vybudují zvyk vděčnosti již v raném věku.




Jak začít?


Tato aktivita spočívá v tom, že každý den pár minut věnujeme vědomému zamyšlení nad pozitivními věcmi, které se nám ten den staly. Díky tomu si začneme všímat nejen toho, co se nám v životě nepodařilo, ale i naopak toho, co se nám povedlo. Dokonce v „den blbec“ se nám může přihodit něco pozitivního, i když je to třeba drobnost.

1. Každou noc - před tím, než půjdete spát, zamyslete se nad uplynulým dnem a vzpomeňte si na tři dobré věci, které se staly – něco, co se vám povedlo, co jste si užili nebo za co jste vděční. Mohou to být maličkosti (např.: vynikající oběd, dítě, které se na nás v autobuse usmálo) nebo i něco, co pro vás má větší význam. Zkuste to dělat po dobu jednoho týdne a pravděpodobně zjistíte, že se to bude každý den lišit. 2. Zapište si to - tohle je důležité. Možná byste si měli pořídit malý zápisník pouze pro tento účel, nebo si vděčnosti můžete zaznamenávat prostřednictvím mobilní aplikace či na webu. 3. Zamyslete se nad tím, proč - u každé věci, za kterou jste vděční, si zapište, proč se to stalo a proč jste za ni vděční. Na první pohled se to může zdát trošku trochu složité, ale brzy se do toho dostanete. 4. Reflektujte - po týdnu se ohlédněte za tím, co jste napsali. Jak se cítíte při pohledu na všechny ty pozitivní věci? Našli jste v nich nějaké spojitosti? 5. Vytrvejte - zkuste si tento zvyk udržet alespoň pár týdnů. Mnoho lidí nakonec zjistí, že se to pro ně stalo večerní rutinou. Po nějaké době možná dojdete k závěru, že není potřeba si zapisovat každý večer, ale že třikrát týdně či dokonce jednou bude stačit. Možná přijdete i na to, že dokážete ocenit pozitivní věci již v okamžiku, kdy se dějí.




Příklady


Zde je pár příkladů pozitivních věcí i s postřehy, proč se staly a proč byly dobré:

  • „Potkal jsem Davida – dlouho jsme se neviděli. Už jsem zapomněl, jak moc se spolu pokaždé nasmějeme.“

  • „Moc jsem si užila dnešní oběd – bylo skvělé dát si 20 minutovou pauzu v parku s Janou, namísto rychlého oběda u pracovního stolu. Uskutečnilo se to díky tomu, že mě to napadlo, navrhla jsem to Janě a jí se ten nápad také moc líbil.“

  • „Jupí – děti si konečně udělali samy domácí úkol, aniž bych jim to musela připomínat. Bylo to proto, že jsme se dohodli na klidné hodince po čaji…což se konečně stává součástí naší odpolední rutiny.“