Být pozitivním rodičem neznamená pouze lepší výsledky pro vaše dítě, ale má také pozitivní vliv na vztahy s dalšími důležitými dospělými v životě dítěte a pro vás jako rodiče. Jak děti rostou, procházejí postupně přirozenými stádii vývoje a připoutání k rodičům. Pozitivní rodiče tyto stádia rozpoznají, odpovídajícím způsobem na ně reagují a učí dítě, že na jeho chování záleží a že vztahy plné lásky jsou stabilní a bezpečné, bez ohledu na okolnosti.

Pozitivní rodičovství také znamená otevřenou a upřímnou komunikaci mezi partnery, jít dětem příkladem vlastním jednáním, například jak najít pozitivní řešení konfliktů. Samozřejmě všichni rodiče se hádají a někdy nevyhnutelně i před dětmi. Ale co je pro děti v takových situacích klíčové je vidět způsob řešení, jak dva dospělí lidé, kteří se milují, zvládnou vyřešit neshody a najít cestu zpět ke stabilnímu, pečujícímu vztahu plnému podpory, i přes vyhrocené emoce.

Pokud si jako rodič připustíte, že je normální prožívat vrcholky i pády a umíte se o sebe v takových situacích postarat, máte napůl vyhráno. Když jste vystresovaní nebo rozrušení, vaše děti to přirozeně vstřebají a následně také prožívají tyto intenzivní pocity. Na druhé straně pokud jste klidnější a radostnější, vaše děti zrcadlí tyto pocity a celá domácnost je tak mnohem harmoničtější. Všichni jednou za čas prožíváme negativní emoce, ale ze způsobu, jakým se s nimi vypořádáme, si naše děti osvojují vzory pro své vlastní chování v budoucnosti.

Buďte přítomní pro své dítě. Nezáleží na tom, kolik vašemu dítěti je let, vždy bude potřebovat vaši plnou pozornost.

• V případě miminka to znamená být blízko jejich obličeji, dělat zvuky a napodobovat jejich vlastní projevy.

• Pro batolata a předškoláky to je o tom, sednout si s nimi na zem a hrát si na jejich úrovni, číst jim knížky, jezdit s autíčky, oblékat panenky a takhle pořád dokola.

• Jakmile vaše dítě začne chodit do školy, je důležité poslouchat jejich vyprávění o tom, co se dělo ve škole, ptát se na otevřené otázky a pokud použijete smysl pro humor, možná vám to pomůže zjistit nějaké vtipné historky.

• V pubertě mají někteří rodiče tendenci se stáhnout a dát dětem více prostoru. I puberťáci ale potřebují vědět, že tu pro ně jste milující a podporující. Ptejte se a respektujte jejich touhu po soukromí. Buďte připravení na neočekávané – nejzajímavější příběhy vycházejí na povrch, když to nejméně čekáte (při jízdě v autě nebo pozdě večer).

• V každém případě si na své dítě udělejte čas, odložte moderní technologie a hrajte si.

Udržujte pozitivní vztah s vaším partnerem

• Opravdu naslouchejte tomu, co vám říká.

• Snažte se vzájemně porozumět svým potřebám.

• Prohlubujte svůj vztah s partnerem.

• Zaměřujte se na to dobré.

• Ptejte se na věci, které se povedly.

Pomáhejte svým dětem rozvinout emoční inteligenci

• Přijímejte všechny emoce a pracujte s vaším dítětem na jejich pojmenování, a to jak těch pozitivních, tak negativních.

• Sdílejte se svými dětmi radostné momenty, dejte jim příležitost prožít radost z pocitu hrdosti, lásky, vzrušení, očekávání, překvapení a podobně.

• Přijměte fakt, že vaše dítě bude prožívat i těžké chvíle. To jsou momenty, které zvyšují jeho odolnost. Místo, abyste se pokusili zahnat smutek zklamaného dítěte, sdílejte s ním zklamání a uvědomte si emoce. Například řekněte: „Chápu, že jsi zklamaný/á. Musí to být velké zklamání, když jste měli s Patrikem naplánováno, že si budete hrát a on kvůli nemoci nakonec nemůže přijít.“

• Poskytněte svému dítěti pocit bezpečí a podpory pro sdílení a prožívání všech emocí.

Nebuďte na sebe tak přísní

• Může stát, že něco neuděláte tak, jak jste chtěli. Nebičujte se za to. Poučte se z toho a jděte dál. Každý má někdy špatný den.

• Buďte ve svých úvahách realističtí.

• Detoxikujte vzorce negativního myšlení.

Najděte optimistický způsob vysvětlování věcí

• Když se stane něco negativního, odolejte tendenci považovat to za něco trvalého. Dítě, které je vzdorovité, může mít špatný den, možná je unavené nebo frustrované z nějaké předchozí události. Tento vzdor je jen dočasný stav a ne trvalá vlastnost.

• Když se stane něco negativního, odolejte nutkání zobecňovat to v čase a prostoru. Dítě, které se chová nějakým způsobem doma, se nemusí chovat stejným způsobem ve škole nebo na sportovním kroužku.

• Když se stane něco pozitivního, užívejte a vychutnávejte si to. Aktivně sdílejte se svým dítětem, když ho vidíte, jak dělá nebo říká pozitivní věci.

• Vyzdvihněte, když vidíte, že vaše dítě dělá věci správně. Například: „Viděla jsem, jak jsi pomohl/a tomu mladšímu dítěti vstát, když upadlo z houpačky. To od tebe bylo moc hezké.“

V posledních letech došlo k překvapivým objevům o tom, jak láska a podpora, které se nám v raném věku dostává, ovlivňuje naše životy. Ukázalo se, že láska je nezbytná pro vývoj mozku v prvních letech života, zejména pro vývoj našich sociálních a emocionálních mozkových systémů.

Naše nervové systémy jsou hloubkově utvářeny již v dětství našimi nejranějšími vztahy, což má trvalé důsledky pro náš dospělý život, i přestože si naše dětství zcela nepamatujeme. Výzkumy prokazují, že způsob, jakým se náš mozek v dětství vyvíjí, může ovlivnit to, jakým způsobem reagujeme ve stresových situacích, a naši budoucí emoční vyrovnanost. Nedostatek lásky a podpory v tomto rozhodujícím věku může zvýšit pravděpodobnost budoucích duševních problémů a poruch, jako je například anorexie, závislost či antisociální chování.

V roli rodiče jsme často přesvědčeni, že tyto první roky života našich dětí musíme nějak překonat, že je to nejdůležitější období pro nastavení „správné rutiny“ a pomáhat jim hlavně ve vývoji základních dovedností jako jsou stravovací návyky, chození a mluvení. Výzkum však naznačuje, že to, na čem v tomto období opravdu záleží je poskytnout svým dětem bezpodmínečnou lásku, pocit pochopení, ocenění a bezpečí.

Kromě bezpodmínečné lásky děti také potřebují mít jasné hranice. Obecně se průzkumy shodují na třech hlavních rodičovských stylech: autoritářský, liberální a autoritativní.

• Autoritářský rodič toho od svých dětí hodně vyžaduje, aniž by k tomu poskytnul nějaké odůvodnění. Často dává rozkazy a stanovuje striktní pravidla, která se musí dodržovat. Někdy je tento typ označován jako „vojenský styl“, který připouští i fyzické násilí.

• Liberální rodič své děti maximálně podporuje, ale nestanovuje limity. Klade velký důraz na kreativitu a pocity, avšak děti se často necítí milované následkem nedostatku omezení. Někdy nazýván také „hippie styl“, děti rodičů vyznávajících tento styl jsou často neposlušné.

• Autoritativní rodič nastavuje určité limity svým dětem, ale zároveň jim naslouchá a vychovává je. Je to směs autoritářského a liberálního rodiče, ze všech zmíněných typů si dokáže vybudovat největší respekt. Z dětí autoritativních rodičů většinou vyrostou vyrovnaní, rozumní a zodpovědní lidé.

Závěrem tedy je, že to nejdůležitější, co pro dobro svých dětí a jejich emoční vývoj můžeme udělat, je zkombinovat bezpodmínečnou lásku s jasně vymezenými hranicemi a pravidly.